Jeden z těch sedmi Josef Bublík, rodák z Bánova

„Nikomu nebylo do spánku. Kolem čtvrté hodiny ranní bylo z ulice slyšet hluk nákladních aut. Potom křik německých povelů, rány v bytě kostelníka a řev u vchodu do kostela. Zády opřeni o sloupy v kostele seděli tři muži. Když se rány ozývaly v rychlém rytmu blíž a blíž, všichni tři rychle vstali, promnuli si oči a schovali se za sloupy. Tam čekali, co bude. Křik a rány se přenesly od bytu kostelníka ven, na ulici před kostel. V tuto chvíli už bylo jasné, že místo, kde se skrývali devatenáct dní, bylo prozrazeno. Jediná možnost ústupu byla přes vchod do kostela. Nemožné. Odtamtud začala střelba, i když jen tak naslepo. Nepřítel zatím nevěděl, kde jsou schovaní, ale věděl, že tam někde jsou. Byla jen otázka času, kdy budou muset opětovat palbu a tím se prozradit. Ještě byla naděje, že další čtyři spolubojovníky, kteří se skrývali dole v kryptě, útočníci nenajdou.“