zdroj wikipedia.org
Inu není koledování jako koledování...
Svátek HALLOWEEN se vyslovuje jako helouvín. Tento zvuk je téměř shodný se slovy Hell Owing, což zní helouvin a znamená "peklu dlužící". Asi proto strašidla chodí vybírat výpalné se zvoláním trick-or-treat.
Wikipedie nám to vysvětluje: "„Trick“ je (obvykle lichá) výhrůžka, že pokud koledníci nic nedostanou, vyvedou vlastníkům domu nějakou neplechu. Pokud si však dotyčný něco takového nepřeje, má druhou možnost: „treat“, tedy dát koledníkům nějaký dárek, sladkost, nebo jinou dobrotu." Podíváme-li se na to z hlediska programování lidí, učí se zde děti vydírat - Dej nebo uvidíš.
Srovnejme to s našim koledováním. Vezměme to nejvíce zachované, které nám zůstalo a tím je to jarní - velikonoce dnes zvané. Mládenci chodí s pomlázkami, tatary a vyšlahají děvčata, aby byla zdravá a vinšují domácím různá dobra. A dostávají také odměnu. Programuje se zde však zcela jiné soužití společnosti.
Západ má své způsoby a také východ má své způsoby. Vláda silnějšího a konkurence X bratrské soužití národů a neparazitující vzájemné soužití lidí.
Samotné slovo Koledování je také zajímavé - Slyšíme tam slovo Koleda/Kolada. A Kolada je Bůh, jehož svátek se slavil právě koledováním. Je to svátek, který dnes nese jméno Vánoce (asi aby tak nezářil, tak se musí zatemnit "nocí", stejně jako veliko"noce"). Na Koladu se chodilo vystrojení jako strašidla a slavilo se vesele po vsi a zpívalo se, radovalo se, pekly se Koláče. Je to připomínka dávné události, kdy byli z pekla osvobozeno spousta našinců, kteří tam zavlečeni. No a když byli "vrata mezisvětí" otevřena, tak i spousta strašidel přišlo k nám na Zem. Ale protože to byla skvělá událost - shledání se ztracenými blízkými - tak objevivším se strašidlům lidé dávali jídlo, aby nestrádali. Pořádek s nimi pak udělal Perun. Možná, že základ Helouvínu je také v této formě dávného svátku, jen je předělaný, jako ostatně asi všechny svátky.
Hledejme tedy podstaty a to, co napomáhá růstu našemu i jiných. A když máme nyní 31.10. to výročí, ten svátek, slavme tedy Dušičky, nebo Den Dědů. Zapalme jim svíčku a zavzpomínejme na naše Předky. V tyto jsou předěly mezi světy tenčí a s Předky je možné lépe komunikovat. Já preferuji třeba ten způsob skrze sny. Večer si dám tento záměr a čekám, co mi ve snech Předkové sdělí. Ráno je pak potřeba nepouštět si světlo do očí, ale nejprve si sny zvědomit, abychom informaci přenesli i do vědomí a něco z toho měli, případně se podle toho mohli zařídit. Je zajímavé, že v dějinách různé osobnosti, třeba vojevůdci, provedli svá rozhodnutí "na pokyn ve snu". Nakonec i v Bibli jsou takové příklady.
Tak Sláva Předkům našim!
