Přirozené hnízdo

Autorky nás v knize seznamují například s tím, jak vlci budují u svých mláďat vnitřní "morální kompas",... jak bobři rozvíjejí schopnosti svých ratolestí si hrát,... jak chobotnice prohlubují emoční a sociálních inteligenci svých potomků nebo, jak se medvědi rozhodují o tom, zda, jak a kdy mít mladé.

Náš druh - Homo sapiens - nebyl nikdy v historii tak moc odcizený své podstatě (tj. přírodě) jako jsme dnes. Přirozeným důsledkem naší odcizenosti je mimo jiné i obrovský nárůst výskytu psychických a autoimunitních onemocnění, stále markantnější destrukce přírody a další projevy dnešních krizí. Moderní konzumní člověk se své při-rozenosti doslova ztratil. Většina z nás netuší, s jakými potřebami jsme se narodili a jak žít tak, bychom své potřeby dokázali naplňovat a dokázali žít zdravý a šťastný život. Obrovským darem doby jsou informace, které nám umožňují pochopit, "jak nás příroda navrhla". V životech našich živočišných příbuzných, stejně tak jako našich dávných předků, můžeme znovu nalézt informaci o těch nejniternějších potřebách každého z nás, naše při-rozené hnízdo. To může být základem pochopení toho, jak žít tak, aby naše životy byly zdravé, šťastné, prospěšné a hlavně celé. 

Ať už jste rodič, prarodič, pečovatel, vzdělávatel nebo prostě (jen) člověk, který chce (dobře) žít a nebo člověk, který miluje přírodu... tato kniha vás nenechá chladným a může natrvalo změnit to, jak chápete život a jeho smysl, výchovu, mezilidské vztahy a vztah k přírodě. 

Předmluvu ke knize Přirozené hnízdo napsal Gábor Maté, podle kterého je tato kniha "vzácný drahokam, který ve čtenářích zanechá pocity pokory a vděčnosti". V podobném duchu se o knize vyjadřuje nespočet dalších psychologů, biologů, antropologů, lékařů a dalších odborníků.

Autorky

Darcia Naevaez & G. A. Bradshaw

DARCIA NARVAEZOVÁ je emeritní profesorka psychologie na University of Notre Dame a zakladatelka organizace The Evolved Nest Initiative zaměřující se na rozvoj vhodných základů pro celoživotní zdraví a pohodu člověka prostřednictvím naplňování biologických potřeb u malých dětí. Doktorka Narvaezová sepsala případně se podílela na redakci více než dvaceti knih a desítek odborných článků. G.A. BRADSHAWOVÁ je zakladatelkou a ředitelkou organizace The Kerulos Center for Nonviolence. Na základě její diagnózy posttraumatické stresové poruchy u volně žijících slonů vznikl obor transdruhové psychologie. Je držitelkou doktorátu v oborech ekologie a psychologie a magisterského titulu v geofyzice. Působila v Národním centru pro ekologickou analýzu a syntézu zřízeném v rámci Národní vědecké nadace.

Název v originálu: The Evolved Nest, Nature’s Way of Raising Children and Creating Connected Communities
Překlad: Viktor Jurek
Počet stran: 224
Vazba: šitá, eko
Rozměr: 23,5 x 16,7 cm
Hmotnost: 367 g
ISBN: 1. vydání CZ: 978-80-53049-00-9, e-pub: 978-80-53049-01-6, MOBI: 978-80-53049-02-3
Rok 1. vydání (CZ): 2025
Rok 1. vydání (Intl): 2023, North Atlantic Books

Předmluva Gabora Matého:

Z piedestalu arogance toho, co rádi nazýváme naší civilizovanou kulturou, se zpravidla pokládáme za inteligencí a schopnostmi nadřazené našim evolučním příbuzným, ostatním Zvířatům, s nimiž sdílíme Zemi. Dokonce s pýchou shlížíme na naše lidské bratry a sestry, jako jsou původní obyvatelé různých kontinentů, a zejména několik málo zbývajících skupin lovců a sběračů, kterými ochotně pohrdáme coby „primitivy“, zatímco oni trpí nelehkou existencí tváří v tvář neúprosnému postupu našeho „pokroku“. Antropolog a spisovatel Wade Davis to nazývá „kulturní krátkozrakostí“, pocitem, že „ostatní národy jsou nepovedené verze nás samotných. Nebo že jsou to prastará, přežitá stvoření určená k zániku a zapomnění, svérázní a osobití lidé, kteří nosí peří. Jsou to živoucí, dynamičtí lidé, kteří nám mají mnohé co říct.“ 

Tato kniha je skutečným klenotem, skromným co do rozsahu, ale ohromným co do erudice a vhledu a bohatým na fascinující vědecké postřehy. Zanechá ve čtenářích pocit pokory i vděčnosti. Vyvrací naši egoistickou samolibost a osvětluje, jak lidstvo zapomnělo na svou vlastní přirozenost s tím, jak se odvrátilo od Přírody, která nás po miliony let formovala a udržovala, a obrátilo se proti ní. Naše autorky, psycholožky Darcia Narvaezová a G. A. Bradshawová, přitom ukazují cestu k nápravě. Nenajdete zde žádný fantaskní sociální utopismus; pouze hluboké pochopení toho, jaké jsou naše základní potřeby již od momentu početí a čemu se musíme naučit od našich lidských i zvířecích předků ohledně způsobu bytí, které se formovaly v kolébce Přírody. 

Kniha Přirozené hnízdo přináší blahodárné narušení konvencí tím, že ukazuje naši vzájemnou podobnost — v nejhlubším emočním smyslu – s ostatními tvory, jako jsou Papoušci, Sloni, Velryby, Vlci, Tučňáci, a dokonce i Chobotnice. Užíváním velkých písmen nám autorky připomínají bytostnou osobnost a psychologickou složitost těchto jiných bytostí, o nichž předpokládáme, že se tolik liší od našeho rodu Homo.

Na rozdíl od lidí, kteří stále žijí ve spojení s Přírodou, většina z nás není přesvědčena, že bychom sdíleli emoční dynamiky s jinými Zvířaty. Z pohledu moderní neurovědy je však naprosto správné, když například domorodé národy od Aljašky po Amazonii mluví o zvířatech jako o příbuzných, které je třeba ctít. Neurovědci poukazují, že primární emoční procesy, které nám dala do vínku evoluce, sdílíme s celou řadou živočišných druhů. Mezi mozkové okruhy, které lidé sdílejí s ostatními tvory – jak tato kniha elegantně ilustruje na příkladech, které čtenáře nejednou přivádějí v úžas – patří starostlivá láska, radost, hra, panika a zármutek. Svědčí o tom například srdceryvný příběh mladé Slonice, která během svého krátkého života ztratila matku hned dvakrát. Autoři odhalují, že se Zvířaty sdílíme potenciál pro vědomí, pocity, myšlenky a sny. Copak ona Chobotnice má nějaký neurální základ pro kognici, sebeuvědomování a vědomí? Ano.

Emoční dynamiky produkované těmito mozkovými okruhy napomáhají dobré pohodě, soucitu, seberegulaci, sebedůvěře a dalším zdravým vlastnostem, jak je jejich účelem; ale pouze tehdy, pokud jsou vyvolány vhodnými okolnostmi – tedy pouze tehdy, pokud je jejich rozvoj podporován přirozeným hnízdem. Jak nám v úvodní kapitole říkají doktorky Narvaezová a Bradshawová, „přirozená hnízda jsou vývojové systémy uzpůsobené k uspokojování psychických, sociálních a fyzických potřeb způsobem, který je pro daný druh jedinečný“. Dále pak upřesňují, že v případě člověka je přirozené hnízdo souborem procesů a struktur, které dětem poskytují sociální a ekologické mikroprostředí dokonale přizpůsobené pro optimální růst a zdraví. Na rovinu řečeno, v honbě za naším ekonomickým a technologickým pokrokem jsme se ocitli nejen mimo hnízdo, ale zcela mimo mísu. ??? V rámci dějin našeho druhu to byl traumatický zlom ve vývoji, jehož důsledky až příliš citelně pociťujeme v podobě epidemií zdravotních potíží, duševních poruch, agrese, sociálního rozkolu a dalších pohrom, které sužují současnou společnost. Tvrzení autorek, že se máme hodně co učit od našich homininních předků a od Zvířat, jejichž přirozené hnízdní praktiky vzniklé procesem evoluce zde tak výmluvně dokumentují, není žádnou urážkou lidské vynalézavosti ani znevažováním skutečně zázračných vynálezů a úspěchů moderní doby.

Věděli jste, že sloní novorozeně je na svět uvítáno něžným hlazením od celého houfu dalších matek? Že u Tučňáků Císařských si samci a samice mezi sebou dělí rodičovské povinnosti a že zajišťování bezpečí potomstva je u Velryb celospolečenským úkolem? Že Vlčice, i když jsou samy bezdětné, jsou schopné produkovat mléko, aby nakojily mláďata, když to vyžadují potřeby klanu? Příklad za příkladem nás tato kniha učí, jak Příroda vštípila nejrůznějším druhům spolupráci, empatii, komunitní etiku a vzájemnou podporu coby nezbytné dědictví pro optimální vývoj jejich mláďat. To platí i pro lidi, i když bychom to sotva poznali, kdybychom se podívali na to, jak dnes probíhá těhotenství, porod a následná výchova dětí. Ztrátou přirozeného hnízda jsme se odcizili blahodárným rodičovským instinktům, jimiž nás Příroda obdařila v průběhu věků. Jsme například jediným živočišným druhem, který podle cílených záměrů a pokynů „odborníků“ nechává kojence plakat, aniž bychom reagovali na jejich trápení, abychom je tím domněle „naučili“ spát, čímž narušujeme vývoj jejich mozku a ohrožujeme jejich budoucí duševní zdraví, jak ukázala Darcia Narvaezová na jiném místě. Ani v lidských kulturách žijícím v těsnějším sepětí s Přírodou nejsou děti „vychovávány“ prostřednictvím bití, krutých trestů nebo izolace od pečovatelů, ani pomocí dalších podobných způsobů, jak je přivést ke kázni. Naopak, jak poznamenávají autorky v další části této knihy, „odezvou na jakékoliv agresivní jednání v batolecím věku je hravá reakce, protože všichni vědí, že malé děti ještě nejsou plně empatické a neuvědomují si dopady svých činů“. Náš druh nejenže ztratil svou evoluční niku, ale své utrpení přenáší i na své zvířecí bližní, jak již zdokumentovala doktorka Gay Bradshawová ve své pozoruhodné práci o posttraumatické stresové poruše (PTSD) u Slonů. I tato kniha oplývá politováníhodnými příklady toho, jak jsou zvířecí kultury – například Vlci v Yellowstonském národním parku, nebo dokonce v aljašské divočině parku Denali – traumatizovány rukou lidí ze Západu, kteří na rozdíl od většiny původních obyvatel nemají ponětí o tom, že jsou součástí Přírody, jelikož se od své vlastní přirozenosti odtrhli traumatickou ztrátou přirozeného hnízda.

Výsledkem je, že v této skvostně zpracované knize nacházíme téměř stejný díl smutku jako krásy. Přesto se díky autorkám závěr nese v pozitivním tónu. Kniha koneckonců není žádným žalozpěvem, ale naopak opěvuje existenci, možnosti, které v nás navzdory ztrátám dřímají, a volá po budoucnosti, která bude čerpat moudrost a sílu z toho, čemu nás může naučit minulost a věčná Příroda.

Dr. Gabor Maté