(1924 Smidary – 1989 Praha) byl básník, prozaik, dramatik a žurnalista. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu začal studovat činohru na Pražské konzervatoři, záhy však musel nastoupit na nucené práce do slévárny. Už během okupace ochotničil a přispíval do katolicky orientovaných časopisů. Po válce dokončil konzervatoř a pokračoval studiem divadelní režie na DAMU, souběžně navštěvoval přednášky z estetiky a filozofie na Karlově univerzitě a působil jako divadelní režisér a dramaturg v Hradci Králové, Trutnově a Šumperku. Po splnění základní vojenské služby se stal redaktorem měsíčníku Květen, po jeho politickém zastavení přešel do týdeníku Kultura, po zrušení Kultury pak do nástupnické Kulturní tvorby. V tomto období byl považován za nejvýraznějšího básníka „poezie všedního dne“. Kvůli svým aktivitám ve Svazu československých spisovatelů a v redakci Literárních novin (Listů) byl po roce 1970 umlčen, jeho díla vycházela pouze v zahraničí. Aby mohl opět oficiálně publikovat, vyjádřil v Tvorbě roku 1975 (stejně jako Bohumil Hrabal) formálně loajalitu režimu. Kromě úspěšných románů psal scénáře pro divadlo, film, televizi i rozhlas.