(1370–1415) je bezpochyby významný pozdněstředověký náboženský myslitel a církevní reformátor; v tomto smyslu překračuje jeho veřejné působení hranice českých zemí. Do jaké míry jej však můžeme chápat také jako důležitého aktéra českých literárních dějin? Na tuto otázku částečně odpovídá předložený výbor z Husových česky psaných drobnějších děl, který představuje různorodou, textově typovou i funkční škálu Husova příležitostného spisování. Jeho nejosobnější a současně nejživotnější součástí jsou i listy, které vznikaly nejen z Husovy potřeby oslovit okruh stoupenců a dostát tak životní úloze duchovního vůdce a rádce, ale i pro útěchu a posilu sebe i druhých. Pro snazší porozumění jsou zařazené texty opatřeny jazykovými i věcnými vysvětlivkami a závěrečným komentářem. Edici připravil a kritickým aparátem doplnil Jakub Sichálek.