Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 8-16 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Události
18.06.2020
Oslava Kupaly 4.7. Dolní Kounice
Srdečně zveme na Oslavu Kupaly 4.7.2020 pod hradem Dolní Kounice. Kdo chce, může přijet již v pátek. Slavit budeme v sobotu, začneme dopoledne písněmi... číst celé
17.04.2020
Kurs tkaní ochranných pásů
Zájemci se mohou hlásit na miriam190@seznam.cz. číst celé
05.03.2020
Konference Nového Věku 12. a 13. 9., Olomouc
Aktuální prohlášení:  Je možné již zakoupit vstupenky, v předprodeji výhodněji: – do konce června je sleva na vstupenky 40 – 52 % (cena od 150 Kč na... číst celé
Zobrazit všechny události
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Články
  3. Dějiny
  4. M. Orbini o Skandinávii
09.10.2019
Dějiny

M. Orbini o Skandinávii

M. Orbini o Skandinávii

--- aktualizace: knihu lze pořídit ve slovenském překladu zde

Přinášíme překlad kapitoly o Skandinávii, tentokrát přímo z italského originálu Il Regno degli Slavi z r. 1601 . Děkujeme za poskytnutí Lukášovi Chuchválkovi. Posuďte sami, jak o Skandinávii smýšleli ještě v té době. Napsal bych zde upřesnění, že podle Slovansko-Arijských véd víme, že Slované nepocházejí ze Skandinávie, ale ze Sibiře, na kterou přišli ze severu (Hyperborea / Da'Arie), protože se při celoplanetární katastrofě tento kontinent potopil pod vodu. Samotná Skandinávie se jmenovala dříve Skandie, dle knížete Skanda. Později bylo k názvu přidána "Navi", aby bylo zřejmě, kdo zde vládne, stejně jako v celé Evropě (původně Veneja - od Venejů/Venetů/Vandalů).

M. Orbini o Skandinávii

P O P I S

S K A N D I N Á V I E

K T E R Á  B Y L A  D Á V N O U

P R A V L A S T Í  S L O V A N Ů

Jelikož téměř všichni autoři, kteří naštěstí perem popsali přítomné záležitosti národa Slovanského i jeho možnou budoucnost, tvrdí a docházejí k závěru, že pochází ze Skandinávie, chtěl bych na začátku této práce něco o této části světa ve stručnosti říct, aby si ti, kterým v dnešní době připadá, že nejvíce příslušníků tohoto národa žije v Dalmácii a Ilýrii, uvědomili, ze které části světa většinou pocházejí.

Takže Skandinávie, která je mnohými nazývána Skancie, jinými Skondánie, některými Skánie,

Skondie a Skandizóna, je vstupní branou do zemí seveřanů. Avšak nebyla blíže známá starověkým Římanům a Řekům a jak tvrdilo tehdejší veřejné mínění, nacházel se tím směrem pás studené země, ztracené pod věčným sněhem a zbavené jakéhokoliv života.

Proto toho o ní nemnoho zmínili a někteří ji dokonce položili hned na tu část země, jež měla štěstí na muže dlouhověké, a všichni smrtelníci věřili, že se jednalo o veliký ostrov.

Přesto se Plinius ve 4. knize zmiňuje o Ostrovech v Baltském moři, o nichž hovoří jako o Skandinávii nejmajestátnější, s neporovnatelnou velikostí. Solinus ve 32. kapitole knihy Divy světa[1] tvrdí, že je Skandinávie jediným ostrovem, ještě větším než celá Germánie naproti, o níž vám však povím něco jiného a skvělého, že není sama o sobě ostrovem.

Však potom sám narazil na jasný fakt, že to není ostrov, ale velmi velký poloostrov, jenž je Jornadem Alanem nazýván pro svou velikost „jiným světem,“ rodovou državou a kolébkou národů.

Jeho poledníková délka je od severu k jihu přibližně 1800 mil a šířka není jednoznačná, neboť je poloostrov uzavřený Baltským mořem, jež mělo dříve mnoho různých názvů, jak o tom píše Tacitus Altomerus, čili Germánské, Svébské, Britanské, Baltské, Barbarské, Pomořanské, Artoiské, Borejské, Severní, Ledové, Kodaňské a Venedské, s výjimkou jeho východní části, totiž té, která vede až do téměř nejsevernějších oblastí, kde žili Skrifini a Karelové, u nichž hraničili Moskvané; to samé říká i Olaus Magnus a jeho tabulka.

Jsou tu ještě názory lidí vzdělaných, že by tato země mohla být slavnou Thule, a podkladem pro takové tvrzení a vysvětlení je takové: srdce území Thule pokládají na mapě naproti Dolní Germánii. Ptolemaios ho umístil do sedmdesátého třetího stupně zeměpisné šířky a dvacátého šestého stupně zeměpisné délky. Prokopios píše, že je obývána třinácti národy, kterým vládli různí vládcové, a která je desetkrát větší než Británie.

Štefan Byzantský označuje zemi za velikou a předpokládá, že je její obyvatelstvo scrifithénské, které se nyní nazývá skrifinské. Izák Cece, tlumočník Likofronův, říká, že se Thule nachází na východ od Británie a celá tato krajina byla shodná se Skandií a nic jiného. Tím spíš, přičteme-li k tomu skutečnost, že část Skandie se dodnes nazývá Thule Marka.

U Baltského moře, které tuto zem omývá, nelze vnímat příliv ani jeho odliv, přesto je hodně rozbouřené a nebezpečné. Když dostane proud této vodní masy impuls od větrů, přicházejících ze severu, je voda, jež má původ ve velkém množství řek a jezer, které do tohoto moře ústí, tak sladká, že ji námořníci využívají k vaření. Opak nastane, když proud postupuje od západu. V zimě pak voda natolik tvrdě zamrzne, že po ní tamní obyvatelé jezdí na zvláštních vozech, jimž říkají „Sleiten“ (sáně).

A někdy přejdou pěšky na ostrovy okolo pevninské Skandinávie i celá vojska. Proto, jak popisuje Jakub Ziegler[2], zavrhují všechna ostatní jména a odvodili si pro Skondii vlastní, které, jak on tvrdí, znamená doslova „veselost a krása“.

A tak, když laskavý bůh dá, díky úrodnosti půdy, výhodné poloze přístavů a trhů, hojnosti námořníků, rybolovu na jezerech i v řekách, zvěřině, trhům s ušlechtilými nerosty jako zlato, stříbro, měď a olovo; množství měst a občanských institucí se jim nejeden kraj podvolil. Tady si mnohdy posílali (podle zprávy Solina v odstavci 25 kapitoly o seveřanech) panny nedotčené k odevzdání prvních plodů Apollu Deliovi. Ty však neodevzdávaly jako nutnou oběť neporušitelnou, ale jako pobožnost, s níž navíc chodily daleko, a pak ji náhle vracely na „dno koše“ Skandinávie.

Ta dnes v sobě obsahuje tři království, čili Norsko, Švédsko a Gotland, spolu s částí Dánského království a spoustou dalších provincií, jako jsou Botnie, Finnmark, Laponsko a Finsko, o kterých píše Mustero ve 41. dílu své Kosmografie, z nichž mnohé byly v minulých časech osídleny rody Slovanskými, jež měly svůj jazyk, dokud neovládli Moskvany, kteří přijali řecký rit.

Poblíž je mnoho dalších provincií Skandinávie, z nichž, jak dále ukáži, pocházejí Slované spolu s mnoha dalšími velmi mocnými národy, jež si podmaní a ovládnou Asii, Afriku i Evropu.


[1] v originále „De mirabilibus mundi“
[2] Jacob Ziegler (1470-1549), historik a zakázaný autor z důvodu konverze k protestantství, když byl u dvora papeže Lva X. Jeho dílo Schondia bylo v roce 1532 publikováno pod názvem Quae intus continentur Syria, Palestina, Arabia, Aegyptus, Schondia, Holmiae.

Líbil se článek? Sdílejte ho s přáteli
Vítejte na webu Slovanská Kultura CZ

Přinášíme informace ze slovanského světa, zajímavé knihy, články a věci se slovanskou symbolikou. 

Rozcestník:

Zajímavá videa najdete na našem YouTube kanále

slovanskakultura.cz
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz