Nejkrásnější pohádky pro nejmenší

Veselými obrázky knihu doprovodila známá ilustrátorka dětských knih Vlasta Švejdová. Pohádky jsou určené k předčítání dětem od tří let nebo k samostatnému čtení pro děti od šesti let.

O koťátku, které zapomnělo mňoukat

V jednom domě žilo koťátko. Bylo tam veselo. Koťátko si hrá­lo celé dny se štěňátky, a tak se stalo, že zapomnělo mluvit po kočičím způsobu a dovedlo dělat jenom: „Haf, haf.“

A když jednou dostalo koťátko velký hlad a chtělo si hospo­dyni říct o mlíčko, nevědělo jak.

Hladové koťátko běhalo po dvoře a velice naříkalo.

Potkal je kůň a ptal se: „Copak se ti, koťátko, stalo? Proč pláčeš?“ A koťátko odpovědělo: „Chce se mi tuze jíst, ale zapo­mnělo jsem, jak to mám hospodyni říct.“ „Ale vždyť to není tak těžké,“ smál se kůň. „Já tě to hned naučím. Jdi k hospodyni a řekni: I ha ha há. A uvidíš, že ti dá jíst.“

„Ach ne,“ plakalo koťátko. „Koťátko takhle o jídlo neprosí.“ A šlo smutně dál, až potkalo krávu. ,,Proč pláčeš, koťátko?“ ptala se kráva.

„Mám veliký hlad, ale zapomnělo jsem, jak si mám hospo­dyni říct o jídlo,“ odpovědělo koťátko.

„Vždyť to je docela snadné,“ pravila kráva. „Řekni jenom mú mú mú, a hned jídlo dostaneš.“

„Ne, ne,“ plakalo koťátko. „Tak koťátka o jídlo neprosí, tak prosí jenom kravičky.“

A koťátko šlo s pláčem dál, až přišlo do polí. Tam potkalo ovečku.

„Proč tak naříkáš, koťátko?“ ptala se ovečka.

„Jak nemám plakat, když mám veliký hlad a neumím o jídlo poprosit. Já umím jen haf haf, a tak koťátka o jídlo neříkají.“

„To je přece velmi lehké. Já řeknu jen bé bé bé, a hned do­stanu jíst. Jdi a řekni také tak a jistě jídlo dostaneš.“

,,Ó ne, ovečko,“ odpovědělo koťátko. „Tak koťátka o jídlo neříkají.“ A šlo smutně dál.

Na zahradě potkalo kozičku. A když kozička uviděla upla­kané koťátko, hned se ptala: „Proč pláčeš, koťátko?“

A koťátko odpovědělo: „Mám veliký hlad, ale nevím, jak si mám říct hospodyni o jídlo.“

„Já tě to naučím,“ pravila kozička. „Jdi a řekni pěkně hos­podyni mé mé mé, a hned dostaneš jíst.“

,,Ó ne,“ plakalo koťátko. „Tak koťátka o jídlo neříkají. Ach, já ubohé koťátko, už vidím, že musím umřít hladem!“

A koťátko tak naříkalo, že ani na cestu nevidělo, až by bylo málem vrazilo do starého kocoura.

„Nu, proč jsi tak uplakané?“ ptal se kocour. „Jak nemám plakat, když mám veliký hlad a nevím, jak si mám říct hospodyni o jídlo,“ odpovědě­lo koťátko.

„I ty hloupé koťátko!“ smál se kocour. „Jen jdi k hospodyni a řekni: Mňau mňau mňau.“

„Ano,“ zvolalo koťátko, „tak říkají koťátka.“ A hned běželo k hospodyni a mňoukalo: „Mňau mňau mňau.“

Sotva je hospodyně uslyšela, hned šla do sklepa a přinesla koťátku plnou misku mlíčka.

– ukázka z knihy Nejkrásnější pohádky pro nejmenší