Vyhubení Slovanů pobaltských Němci I.

První díl spisu je pojmenován „Vyhubení Slovanů pobaltských Němci“ na počest jeho prvního překladatele do češtiny Karla Papáčka. Autorem tohoto překladu je Karel Vrátný.

Výše zmíněný Papáček k celé této kronice v roce 1925 napsal: „Zdá se mi, že nebude nezajímavé přečísti sobě, jak slovanští naši pobratimci (věrní druhové, pozn. vydavatele) v Polabí a na březích Baltického moře bojovali, bohužel ovšem marně, za svou vlast, jazyk, starodávnou víru a svobodu se zavilým nepřítelem, se kterým od staletí i národ náš o své bytí i nebytí zápasil a zápasí. Nepřítel tento ani dnes se nezměnil. Halí se sice v pláštík vysoké kultury, v podstatě však příslušící jeho všichni – nevyjímajíc i představitele vědy. Jsou týmž dobyvačným, nesnášenlivým a zpupným národem, který všechny tyto a jiné vlastnosti ukázal zase nedávno, když šířil německou ‚kulturu‘ v Belgii, Francii, Srbsku a jinde. Helmold zachycuje hlavně poslední okamžiky zápasu severozápadní Slavie s útočnými Němci. Líčení jeho jest prosté, ale výstižné a plastické. Přitom – ovšem bezděčně – uklouznou mu často slova, která jsou těžkou obžalobou jeho krajanů a skvělou obranou Slovanů.“
Papáček svůj pohled na tento spis formoval v době plné konfliktů mezi českým a německým nacionalismem, který vyvrcholil pokusem německých nacionalistů pod vedením nacistů vyhladit český národ jak etnicky, tak kulturně. Papáček zde má plnou pravdu, že teorie německého nacionalismu je v základu jen předělávkou původní myšlenky o nadřazenosti německé společnosti nad jinými společnostmi sousedních slovanských národů, které buď ještě nebyly křesťanské, nebo byly sice křesťanské, ale nebyly pod jurisdikcí německé části katolické církve. Jako příklad mohou sloužit spory kolem apoštolů Slovanů Cyrila a Metoděje, kteří po celý svůj život čelili nenávisti mnoha německých církevních představitelů, kteří měli v plánu Čechy a Moravu ovládnout a poněmčit pod pláštíkem šíření křesťanství.