Podstata hudby a prožívání tónu

Svazek obsahuje dva klíčové přednáškové cykly z let 1906 a 1922–1923, které představují Steinerovo nejucelenější pojednání o duchovní podstatě tónů, hned vedle jeho specializovaných textů k tónové eurytmii.

V první části autor osvětluje, proč hudba tak mocně zasahuje lidskou duši. Zatímco ostatní umělecké formy jako architektura, sochařství či malířství nacházejí své předobrazy ve hmotném světě, archetyp hudby pramení výhradně ve světě duchovním – v pravém domově lidské duše. Hudba tak skrze tóny bezprostředně vyjadřuje nejvnitřnější podstatu kosmu.

V navazujících přednáškách pak Steiner sleduje evoluci lidského vědomí na pozadí vnímání hudebních intervalů. Ukazuje, jak se prožitek tónů v průběhu věků proměňoval – od náboženských účinků hudby ve starověku spojených s lidskou řečí až po vznik hudebních nástrojů, které se vyvinuly z imaginací doprovázejících zpěv. Přináší zcela nový pohled na dualitu durových a mollových tónin, jež vnímá jako jedinečné pouto mezi hudbou a lidskou subjektivitou vázanou na pozemskou tělesnost, a naznačuje budoucí směr, kterým se bude hudební vývoj ubírat.

Tato kniha nabízí zásadní vhledy nejen pro hudebníky a muzikology, ale je také nepostradatelnou inspirací pro waldorfské pedagogy hledající hlubší pochopení toho, jak hudba formuje vývoj dítěte v jednotlivých fázích jeho růstu.

Rudolf Steiner se narodil 27. února 1861 v Rakousku-Uhersku, v malé obci Kraljevec na maďarsko-chorvatské hranici, jako syn železničního úředníka. Po studiu na obecné škole vystudoval reálku ve Vídeňském Novém Městě. Na Vysokém učení technickém ve Vídni, studoval matematiku, přírodopis, chemii a fyziku, na Vídeňské univerzitě latinu, řečtinu a filosofii, z finančních důvodů byl však nucen studium přerušit. V roce 1891 získal titul doktor filosofie na universitě v Rostocku. V letech 1883–1897 podílel se na vydávání Goethových spisů jako spolupracovník Goethova a Schillerova archivu ve Výmaru. Po přestěhování z Výmaru do Berlína často navštěvoval bohémské a literární kruhy a vyučoval ve večerních kurzech ve Škole pro vzdělávání dělníků. V roce 1900 začal působit v rámci Theosofické společnosti a začal přednášet o duchovní vědě. Jeho přednášková činnost byla stále rozsáhlejší, přednášel pro veřejnost i pro příslušníky hnutí, které kolem něho vznikalo v Německu i v zahraničí. V roce 1913 byl položen základní kámen Goetheana v Dornachu u Basileje, které se stalo střediskem anthroposofického hnutí. Kromě rozsáhlé přednáškové činnosti dával Rudolf Steiner stále více impulsů pro praktické využívání duchovědných poznatků. Mimo přednáškové a publikační činnosti (na 6000 přednášek, 300 publikací) dával podněty pro nové směry vycházející z duchovní vědy, a to v mnoha oblastech: ve školství (waldorfské školství), zemědělství (biodynamické zemědělství), náboženství (Obec křesťanů), lékařství a farmacii (anthroposofická medicína), umění (eurytmie), architektuře… Zemřel po vážné nemoci 30. 3. 1925.