Summerhill

Škola tak vychovává celé, zdravé lidi, pomáhá jim objevit jejich nadání a učí je dovednostem skutečně potřebným pro život. Je to škola, která neprodukuje poslušné robot-niky ochotné vykonávat jakoukoli robotu u montážního pásu či v nějakém bezduchém call centru či kanceláři. 

I přestože kniha vyšla poprvé v roce 1960, je dnes mimo-řádně aktuální. Máme-li se totiž postavit krizím, které se na nás valí, ze všeho nejvíc potřebujeme změnu toho, jak vychováváme a vzděláváme naše děti, a to právě od nařízené povinnosti směrem k sebeřízení. Pokud budeme vychovávat děti k podřízenosti tak je tomu stále ještě dnes, je jen otázkou času, kdy se objeví další hitlerovské Německo v plné síle tak, jak jsme ho zažili v letech 1935 - 1945.

Autor

A.S.Neill

Ve své době (i z dnešního pohledu) ojedinělý reformátor vzdělávacího systému a obecně pohledu na dítě, který ovlivnil mnohé dnešní (stále ještě) průkopníky demokratického vzdělávání po celém světě. Zakladatel Summerhillu, první demokratické školy na světě, kde mnoho let bohatě testoval své odvážné a o desítky let nadčasové ideje. Autor mnoha knih a článků, který se stal ikonou a vzorem řady dnešních myslitelů, který byl ve své době logicky i nenáviděným narušitelem společenských konvencí na straně druhé. Člověk, který proslul názory typu “Raději vychovám šťastného metaře než neurotického premiéra.” se zapsal nesmazatelně do dějin vzdělávání. Více o autorovi na: Wikipedia.

Překlad: Viktor Jurek
Název v originále: Summerhill School: A New View of Childhood
Počet stran: 255 stran
Vazba: šitá, ekologická
Rozměr: 23,5 x 17 cm
Hmotnost: 423 g
ISBN 3. vydání: 978-80-87917-83-1
Ebook ISBN 2. vydání 978-80-87917-10-7 (ePub), 78-80-87917-11-4 (MOBI)
Rok 3. vydání: 2023

Předmluva nakladatele  k 3. vydání Summerhillu:

Jako dítě pracujících rodičů jsem do vzdělávacího systému nastoupil, když mi nebyl ještě ani rok. Po dvou letech v jeslích přišly tři roky ve školce. Následovalo osm dlouhých let na základní a další čtyři na střední škole a s nimi dennodenní trénink v poslušnosti a „biflování“, všechno podřízené vizi „někam to dotáhnout“. Na vysokou školu jsem odjel do Běloruska a další rok do Moskvy. V Rusku jsem poznal, že může být mnohem hůř než u nás. Kromě tupého memorování a přísného kázeňského režimu, které jsem znal tak dobře z našich škol, přibyla navíc povinnost studovat Leninův odkaz a šikana ze strany Komsomolu (dobové komunistické přípravky). 

Souhrou náhod se mi po roce podařilo Moskvu vyměnit za Holandsko. Tam jsem si zprvu připadal jako Alenka v říši divů. Ty tam byly vynucené ticho, důraz na podřizování se i bezduché opakování probíraného učiva. Místo toho bylo třeba samostatně přemýšlet, realtivně svobodně si volit, spolupracovat a diskutovat. Po této zkušenosti jsem si přidal tři další roky v americkém školním systému, což bylo v bleděmodrém totéž. Pryč byl standardizovaný, poslušný a závislý robot-nik, který se ze mne měl stát v naší typizované škole.

Strávil jsem bezmála dvacet let ve školním systému, jehož podstatou byl trénink v poslušnosti a „biflování“, všechno podřízené vizi „někam to dotáhnout“. První dva roky vysoké jsem strávil v Rusku, což československá drezúra na druhou. Rok vysoké školy v Nizozemí a následně tři roky v americkém školním systému mi otevřely oči. Pochopil jsem, že ne každá škola vychovává poslušné, nemyslící robot-niky. Trvalo to však ještě dlouhých deset let, než jsem narazil na Summerhill, což mi změnilo život. Pochopil jsem, že existuje svět, o kterém jsem neměl tušení. 

Trvalo to však ještě dlouhých deset let, než jsem narazil na školu jménem Summerhill a pochopil, že ve školství je možné jít ještě dál. Zjistil jsem, že většina dnešních reformátorů vzdělávání považuje Summershill za předěl v demokratizaci školního vzdělávání a tuto knihu za jedno ze stěžejních děl. Překvapilo mě zjištění, že v češtině kniha ještě nevyšla. Umínili jsme si proto, že příběh Summerhillu musíme převyprávět i do naší mateřštiny. To se nám v roce 2014 po dlouhém úsilí podařilo. Od té doby se prodalo tisíce výtisků. Ten, který vychází na konci roku 2023, je již ze třetího vydání. Kniha stála u zrodu mnoha alternativních škol, ovlivnila rozmach hnutí domácího vzdělávání a také demokratických škol, které dnes najdete sdružené ve stejnojmenné asociaci: www.asociacesds.cz. 

Po několika desetiletích jsme se opět ocitli v době, kdy narůstá extremismus a společnost je stále rozdělenější konfliktními výklady skutečnosti. Na pozadí velkých ozbrojených konfliktů, kolabujících ekosystémů a selhávajících států se vynořují stále častěji různí populističní političní, náboženští i jiní extremisté se svými zaručenými recepty na dnešní krizi. Většina těchto receptů poukazuje na nějakého vnějšího nepřítele a místo řešení tak staví lidi proti sobě a společnost dále rozděluje a konflikt prohlubuje. 

Sebeřízené, demokratické vzdělávání je v dnešní dystopii jednou z hlavních nadějí. Absolventy systému, který je neodpojil od jejich emocí, práce, ostatních lidí a od přírody, neodnaučil je myslet, není totiž tak snadné manipulovat, rozdělit a postavit proti sobě. Je obtížné odvést jejich pozornost od toho, co je podstatné, prodat nebo vnutit jim, co nepotřebují nebo nechtějí, ať už je to jakýkoliv aspekt konzumu, extremističtí politici nebo válka. Absolventi demokratických škol, domškoláci nebo "unschooleři" si většinou udrželi schopnpst vlastního myšlení. Mimo jiné, nejsou ani ochotní vykonávat otupující, nesmyslná zaměstnání. A to je základní rozdíl mezi povinným a demokratickým školstvím. Zatímco zadáním toho prvního je „produkce dalších ozubených koleček“ do mašinérie moderního průmyslu a válek, úlohou toho druhého je příprava na život, který bude užitečný, radostný a udržitelný.

Pokud se chceme postavit těm nejtemnějším scénářům naší budoucnosti, pokud chceme zabránit elitám, aby si s námi dál hráli jako s figurkami na šachovnici, je proměna vzdělávacího systému jedním ze základních nezbytných kroků. Je nutné odejít od dnešního nařízeného povinnostního vzdělávání, vychovávajícího poslušné roboty ochotné od pondělí do pátku vykonávat jakoukoliv robotu a v pravidelných intervalech volit „politiky s nejlepším PR týmem“. Je třeba změnit zadání, které vzdělávacímu systému dáváme. Přípravku poslušných zaměstnanců a vojáků je nutné proměnit v místo, kde děti objeví svá přirozená nadání, svůj naturel a naučí se základním dovednostem života v 21.století. Je nutné učinit kvantový evoluční skok a přejít ke vzdělávacím modelům, které stojí na sebeřízeném vzdělávání. Díky A. S. Neillovi víme, že tyto cesty existují už více než 100 let a po celém světě tudy prošly už stovky tisíc, možná i miliony absolventů. 

Přeji vám inspirativní čtení a nám všem držím palce v tom, abychom změny, které nás čekají, zvládli s co největší lehkostí.

Tomáš Hajzler 

PeopleComm