Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 9-18 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Události
21.08.2022
Mezinárodní akce „Diktát vítězství“ 3.9., Brno
Mezinárodní akce „Diktát vítězství“ se bude konat 3. září 2022 ve 13.00 na adrese: Křenova 67, Brno. Akce "Diktát vítězství" je plánována tak, aby př... číst celé
04.08.2022
Medžuslovjansky denj - Praga, 21.9.
21-ogo septembra 2022 bude v Pragě Medžuslovjansky denj - rabotno strěčenje i škola medžuslovjanskogo jezyka. Budemo praktično besědovati v medžuslo... číst celé
Zobrazit všechny události
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Knihy
  3. Slovanství
  4. Vladimír Megre - Anastasia 2. díl - Zvonící cedry

Vladimír Megre - Anastasia 2. díl - Zvonící cedry

V druhém dílu autor popisuje události, které se odehrály po jeho návratu z tajgy. Nechybí zde ani Anastasiina vyprávění o léčení a příčinách lidských ... celý popis
Dostupnost
Skladem 3 
Běžná cena
230 Kč
189 Kč
172 Kč
bez DPH
Číslo produktu:1898
Výrobce:Zvonící cedry
Hlídat cenu / dostupnost
Podobné produkty
    Přírodní aromaterapeutické mýdlo IVAN ČAJ s cedrem
    7 hodnocení
    140 Kč
    116 Kč bez DPH
    140 Kč
    116 Kč bez DPH
    Skladem > 7 ks
    ks
    • Novinka
    Mumiyo Altajské 10 % + piniové (cedrové) oříšky
    1 hodnocení
    271 Kč
    236 Kč bez DPH
    271 Kč
    236 Kč bez DPH
    Skladem > 7 ks
    ks
    • Novinka
    Olej z jader cedrových oříšků
    8 hodnocení
    346 Kč
    301 Kč bez DPH
    346 Kč
    301 Kč bez DPH
    Skladem 4 ks
    ks
      Vladimír Megre - Anastasia Kompletní série knih
      - 18 %
      46 hodnocení
      Běžná cena 2 300 Kč
      1 879 Kč
      1 708 Kč bez DPH
      18 % sleva
      1 879 Kč
      1 708 Kč bez DPH
      Skladem 3 
      Kompletní specifikace

      V druhém dílu autor popisuje události, které se odehrály po jeho návratu z tajgy. Nechybí zde ani Anastasiina vyprávění o léčení a příčinách lidských neduhů. Mimo jiné V. Megre zveřejňuje informaci o unikátních svatyních, jež mají větší energetickou sílu než egyptské pyramidy.

      Autor: Vladimír Megre
      Stran: 200
      Rozměr: 14 × 20,5 cm
      Vazba: brožovaná
      Nakladatelství: Zvonící cedry
      Překlad: Valentýna Lymarenko-Novodarská
      Rok vydání: 2009 (2.vydání)
      ISBN: 978-80-904001-4-6

      Úryvek z knihy:

      Mimozemšťanka nebo člověk 

      Dříve, než budu vyprávět o událostech souvisejících s Anasta
      sií, chci poděkovat všem vůdcům duchovních směrů, vědcům
      a novinářům, obyčejným čtenářům, kteří mi poslali dopisy, duchovní
      literaturu, komentáře k událostem vyloženým v první
      knize. Popisy Anastasie jsou různé. Tisk ji nazývá: „Hospodyní
      tajgy“, „Sibiřskou vševědkou“, „Věštkyní“, „Božským projevem“,
      „Mimozemšťankou“. Proto jsem na otázku moskevské novinářky
      Marie Karpinské: „Miluješ Anastasii?“ odpověděl: „Nevyznám se
      ve svých citech.“ A vzápětí se rozšířily řeči, že nejsem schopen
      cosi pochopit kvůli duchovní nekompetentnosti. Ale jak je možné
      milovat, když nemáš jasno, koho miluješ? Vždyť doteď není
      jasné, kdo je Anastasia ve skutečnosti. Opřel jsem se o její tvrzení:
      „Jsem člověk. Žena.“ a pokusil jsem se přesvědčit o tom sám sebe,
      najít vysvětlení pro její neobvyklé schopnosti. Ze začátku všechno
      vychá zelo.
      Kdo je Anastasia?
      Je to mladá žena, která se narodila a žije jako poustevnice ve
      vzdálené sibiřské tajze. Po smrti rodičů ji vychovávali dědeček
      a pradědeček, kteří také vedou poustevnický život.
      Můžeme považovat za neobvyklé to, že Anastasii jsou oddána
      divoká zvířata?
      Na tom také není nic neobvyklého. Na venkovském dvorku
      mezi sebou velmi dobře vychází různá zvířata a s úctou se chovají
      ke svému hospodáři. Složitější bylo pochopit mechanizmus, pomocí
      něhož ona vidí na dálku, ví do detailu o různých událostech,
      dokonce tisíce let starých, lehce se vyzná v našem současném
      životě. Jak funguje její paprsek, který na dálku léčí lidi, proniká
      do dávné minulosti a nahlíží do budoucna?
      Profesor fi lozofi e K. I. Šilin ve svých pracích, věnovaných
      analýze Anastasiiných výroků a skutků, napsal: „Anastasiin tvůrčí
      potenciál je všeobecný, nikoliv čistě individuální dar Boží, dar od
      Přírody. My všichni a každý zvlášť jsme spojení s vesmírem.
      Zabránit budoucí katastrofě můžeme harmonickým sloučením
      odvěkých kultur. Vývoj této kultury, takzvané kultury harmonicky
      čistého dětství, dává „ženský“ typ kultury, který se nejvýrazněji
      projevil v buddhis mu, ale také v naší Anastasii. Právě proto se uvádí
      následující řetězec jmen: Anastasia = Tára = Buddha = Maitréja.
      Anastasia je dokonalým člověkem, podobným Bohu.“
      Nemám právo soudit, zda je tomu tak, nebo ne. Ale nechápu,
      proč tedy Anastasia nenapíše nějaké učení, jako všichni osvícení,
      podobní Bohu, a místo toho se po dobu svých dvaceti uvědomělých
      let zabývá zahrádkáři.
      Nicméně, po přečtení vyjádření vědců jsem došel k závěru, že
      tato žena není šílená. Věda má alespoň hypotézy týkající se toho,
      co řekla, a v některých směrech se provádějí i výzkumy.
      Například na otázku: „Anastasie, jakým způsobem zachycuješ
      a popisuješ různé tisíce let staré situace, a dokonce i myšlenky
      velkých lidí z minulosti?“ odpověděla:
      „První myšlenka, první slovo bylo u Stvořitele. Jeho myšlenky
      žijí dodnes, neviditelně nás obklopují a zaplňují vesmírný
      prostor, odrážejí se v materiálních živých tvorech, stvořených pro
      toho hlavního, pro člověka! Člověk je dítě Stvořitele. A jako každý
      rodič On nemohl přát svému dítěti méně, než měl sám. Dal
      mu všechno. Dokonce víc! Dal mu svobodu volby. Člověk může
      tvořit a zdokonalovat svět silou své myšlenky. Ani jedna myšlenka,
      vyprodukovaná člověkem, nikam nezmizí. Pokud je světlá,
      zaplňuje světlé prostranství a staví se na stranu Světlých sil, pokud
      je temná, přechází na protější stranu. I dnes může každý člověk
      využít jakoukoliv myšlenku, kdykoliv vyprodukovanou člověkem
      nebo Stvořitelem.“
      „Proč je tedy nevyužívají všichni?“
      „Využívají je všichni, ale v různé míře. Aby je bylo možno
      využívat, je třeba myslet, jenže kvůli každodenním starostem se
      to nedaří každému.“
      „Takže stačí se jenom zamyslet a všechno se podaří? Dokonce
      bychom mohli poznat i myšlenky Stvořitele?“
      „Abychom poznali myšlenky Stvořitele, je třeba dosáhnout
      Jeho čistoty úmyslů a Jeho rychlosti pohybu myšlenky. Abychom
      poznali myšlenky osvícených, je třeba mít jejich čistotu úmyslů
      a umět myslet jejich rychlostí. Pokud člověk nemá dostatečnou
      čistotu úmyslů, aby mohl komunikovat s paralelou Světlých sil,
      kde žijí světlé myšlenky, pak je bude čerpat z temného protějšku.
      V důsledku toho trápí sám sebe a mučí jiné.“
      Nevím, zda tyto její výroky přímo nebo nepřímo vysvětlil ředitel
      Mezinárodního institutu teoretické a užité fyziky Akademie
      přírodních věd Ruska akademik A. E. Akimov v časopise „Zázraky
      a příhody“ v článku „Fyzika uznává Nejvyšší rozum“, kde píše:
      „Existovaly a existují dva směry poznání přírody. Jeden představuje
      západní věda, a tedy znalosti získávané metodou, kterou
      využívá Západ: důkaz, pokus atd. Druhý – východní, představuje
      znalosti, které přichází zvenčí, ezoterickou cestou ve stavu meditace.
      Ezoterické znalosti se nezískávají, jsou člověku dány.
      Tak se stalo, že v určité fázi byla tato ezoterická cesta ztracena
      a vytvořila se jiná, velice složitá a pomalá. Za posledních tisíc let
      jsme touto cestou dosáhli znalostí, které měli na Východě před
      třemi tisíci lety.
      Intuitivně jsem přesvědčen, že pravdu měli ti, kteří říkali: hmota,
      jež na úrovni pole zaplňuje celý vesmír, je jakousi vzájemně
      souvislou strukturou. V kapitole „Vesmír jako superpočítač“ knihy
      „Souhrn technologií“ vyslovil Stanislav Lem myšlenku o existenci
      ohromného Vesmírného mozku, který je jako počítač. Představte
      si počítač, který je při objemu pozorovaného vesmíru o poloměru
      kolem 15 mld. km naplněný prvky o objemu 10–33 cm3.
      A takovýto mozek, zaplňující celý vesmír, samozřejmě disponuje
      možnostmi, které si těžko můžeme představit nebo vymyslet.
      A když vezmeme v úvahu to, že tento mozek ve skutečnosti funguje
      nikoliv jako počítač, ale na základě takzvaných torzních polí,
      pak to vysvětluje skutečnost, že: „projevy Absolutna dle Schellinga
      nebo Sunyaty, staré vedické literatury, představují právě počítací
      stroj. A kromě něj ve světě nic neexistuje. Zbytek je tou či onou
      formou Absolutna.“
      O paprsku působícím na dálku říká řádný člen Ruské
      Akademie lékařských věd akademik Vlail Kaznačejev v článku
      „Živé paprsky a živé pole“ (časopis „Zázraky a příhody“ z 3. 5. 96)
      následující:
      „Zřejmě měl Vernadský pravdu, když položil otázku: jakpak
      něco ideálního a myslícího přemisťuje planetu Zemi do nové
      evoluční fáze? Jak? Prací, výbuchy, technogenní činností? Tak
      jednoduše to vysvětlit nejde. Fakta nasvědčují tomu, že člověk,
      manipulant, může měnit na dálku stav elektronických přístrojů.
      Jakoby sráží stupnici přístrojů, a to na dálku. V současné době
      se v Novosibirsku pracuje na dálkovém spojení s Norilskem,
      Diksonem, Simferopolem a také s Ťumenským trojúhelníkem,
      s Americkým centrem na Floridě. A dálkové spojení s člověkem,
      přístrojem a manipulantem se navazuje spolehlivě a přesně.
      9
      Jedná se o neznámý jev, kterým je součinnost živé látky na velké
      vzdálenosti.“
      Bohužel v článcích je mnoho nepochopitelných termínů, odkazů
      na studie jiných vědců. Je složité přečíst je všechny a navíc
      pochopit.
      Ale pochopil jsem, že věda ví o schopnosti člověka kontaktovat
      se s jiným člověkem na dálku, ví i o vesmírné „databance“,
      kterou používá Anastasia, a říká jí dimenze Světlých sil, nebo
      dimenze, v níž žijí všechny myšlenky, vyprodukované člověkem.
      O tomto jevu mluví současná věda také a říká mu superpočítač.
      Dále jsem potřeboval pochopit, jakým způsobem se mně,
      člověku, který se nikdy nezabýval literární činností a nemá pro
      to řádné vzdělání, podařilo napsat knihu, která nenechavá lidi
      chladnými.
      Když jsem byl v tajze, Anastasia mi řekla: „Udělám z tebe
      spisovatele. Napíšeš knihu a bude ji číst mnoho lidí. Tato kniha
      bude příznivě působit na čtenáře.“ Teď je kniha napsána. A mohli
      bychom předpokládat, že to je jenom Anastasiina zásluha. Ale
      pak je třeba určit, jakým způsobem tato kniha působí na tvůrčí
      schopnosti jiných lidí. Jenže zatím se to nikomu nepodařilo. Pro
      usnadnění úkolu lze samozřejmě předpokládat, že mám nějaký
      talent a po tom, co jsem získal zajímavé informace, jsem je jednoduše
      popsal. Pak se zdá, že všechno do sebe zapadá. Všechno
      má své vysvětlení. Není třeba dále ztrácet čas čtením vědecké
      a duchovní literatury, klást otázky odborníkům. Ale Anastasia
      ukázala nový jev, který zatím nemohu pochopit ani já, ani nikdo
      z těch, kteří mi pomáhali.
      Pokud si pamatujete, v první knize jsem napsal to, co mi
      řekla ještě před dvěma lety: „Malíři namalují obrazy, básníci na10
      píší básně a bude o mně natočen fi lm. Budeš se na to vše dívat
      a vzpomínat na mě…“
      Na mou otázku: „Může předpovídat budoucnost?“ Anastasiin
      dědeček odpověděl:
      „Vladimíre, Anastasia nepředpovídá budoucnost, má schopnost
      ji vytvářet a vtělovat do života.“
      Slova jsou jen pouhá slova. Člověk toho napovídá hodně.
      I těmto slovům jsem nepřikládal zvláštní význam a hodnotil jsem
      je jako něco alegorického. Protože jsem ani netušil, jak přesně se
      v reálném životě uskuteční všechno, co řekla. Ale neuvěřitelné se
      děje! To, co řekla Anastasia, se s jistotou začíná realizovat.
      Ze začátku se proudem sypaly básně. Částečně jsem je zveřejnil
      na konci první knihy. Pak se v různých městech začaly otvírat
      „Anastasiiny domky“. V prvním z nich, ve městě Gelendžik,
      byly vystaveny obrazy moskevské malířky Alexandry Vasiljevny
      Sajenkové. Obrazy věnované Anastasii, přírodě.
      Vešel jsem do tohoto domku, podíval jsem se na zdi ověšené
      velkými obrazy a okolní prostor se jakoby začal měnit. Z mnohých
      obrazů se na mě svýma dobrýma očima dívala Anastasia.
      A ty náměty! Představte si, na některých obrazech byly náměty
      z druhé knihy, kterou jsem ještě nenapsal. Byla tam i zářící koule,
      která se občas objevuje vedle Anastasie. Pak jsem se dozvěděl, že
      tato malířka nemaluje štětcem, ale konečky prstů. Většina obrazů
      již byla prodaná, ale zůstala na výstavě, protože lidé se na tyto
      obrazy stále chodili dívat. Jeden z nich mi malířka darovala. Byli
      na něm zobrazeni Anastasiini rodiče. Od tváře její maminky se
      nedal odvrátit pohled.
      Začal jsem od různých fi lmových studií dostávat nabídky na
      natočení fi lmu o Anastasii. A už to pro mě bylo samozřejmostí.
      Když jsem se rukama dotýkal obrazů a listů s básněmi, poslouchal
      písně a prohlížel záběry natočeného fi lmu, snažil jsem se
      pochopit, co se odehrává. Kromě toho ještě Moskevské výzkumné
      centrum, které se zabývá výzkumem jevů spojených s Anastasií,
      udělalo závěr: „Největší duchovní učitelé, kteří jsou známí svými
      náboženskými učeními, fi lozofi ckým a vědeckým bádáním, nedosahují
      rychlosti Anastasiina působení na lidský potenciál. Jejich
      učení dosáhla viditelného projevu v reálném životě po uplynutí
      stovek a tisíců let od okamžiku jejich vzniku.
      Anastasia za pouhé dny a měsíce nějakým neznámým způsobem,
      bez kázání a všelijakých duchovních traktátů, působí přímo
      na city a vyvolává emocionální vzplanutí, tvůrčí rozmach, který
      se realizuje ve skutečných dílech řady lidí, kteří se jí „dotknou“
      myšlenkou. Vidíme je v podobě uměleckých děl, vnímáme je jako
      nadšený zápal pro světlé a dobré.“
      Jakýmpak způsobem se tato osamělá poustevnice, žijící ve
      vzdálené sibiřské tajze, ve stejnou dobu jakoby vznáší nad reálným
      prostorem našeho života? Jakým způsobem rukama jiných
      lidí materializuje umělecké výtvory? A všechny jsou o světlém,
      dobrém, o Rusku, přírodě a lásce.
      „Anastasia zasype svět velkou poezií lásky. Básně a písně budou
      jako jarní déšť omývat naši Zemi od nahromaděné špíny,“
      řekl její dědeček.
      „Ale jak to udělá?“ ptal jsem se.
      Odpověděl:
      „Rozdává nadšení energií vlastního vzplanutí, silou svého
      snu.“
      „Jakou sílu skrývá její touha?“
      „Sílu Člověka-Tvůrce.“
       „Ale za svá díla má člověk dostávat odměnu, poctu, peníze,
      tituly. Ona je však odevzdává jiným zdarma. Proč?“
      „Je soběstačná. Vlastní uspokojení a upřímná láska alespoň
      některého jedince jsou pro ni nejvyšší odměnou,“ odpověděl
      Anastasiin dědeček.
      Pro mě však bylo těžké pochopit celkový smysl těchto slov.
      Ve snaze uvědomit si, kdo je Anastasia, a určit svůj vztah k ní,
      jsem dál poslouchal různé názory na tuto ženu a četl duchovní
      literaturu. Za půldruhého roku jsem obsáhl víc literatury, než
      za všechna léta předchozího života. A čeho jsem docílil? Udělal
      jsem pro sebe pouze jeden nepochybný závěr: „V řadě rozumných
      knih, které se ucházejí o historickou hodnověrnost, duchovnost
      a upřímnost, je samá drzá lež.“
      Ke stažení
      slovanskakultura.cz
      Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz