Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 9-18 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Události
29.01.2023
Slovanská hudební skupina Obereg hledá zpěváka/zpěvačku
Bližší informace na mailu obereg@seznam.cz. Zpěvák/zpěvačka by měl být v souladu s dosavadním zaměřením kapely. Nejlépe z Jižní moravy. číst celé
23.01.2023
Manipulace vědomím, Jiří Šifrín, 24.2., Brno
Kniha Manipulace vědomím je k dispozici zde. Jiří doporučuje před přednáškou shlédnout tato videa: (nastavte si překlad titulků do češtiny) Почему... číst celé
11.01.2023
Přednáška "Stalinova ekonomika", překladatel Jan Buzek, 18.1., Brno
Přednáška "Stalinova ekonomika", překladatel Jan Buzek, Restaurace Bogota - velký salonek,18.1. v 17 hodin, Brno, Nádražní 7 Kniha: https://www.slov... číst celé
Zobrazit všechny události
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Knihy
  3. Slovanství
  4. Vladimír Megre - Anastasia 2. díl - Zvonící cedry

Vladimír Megre - Anastasia 2. díl - Zvonící cedry

V druhém dílu autor popisuje události, které se odehrály po jeho návratu z tajgy. Nechybí zde ani Anastasiina vyprávění o léčení a příčinách lidských ... celý popis
Dostupnost
Skladem 3 
Cena před slevou
230 Kč
189 Kč
172 Kč
bez DPH
Číslo produktu:1898
Výrobce:Zvonící cedry
Hlídat cenu / dostupnost
Podobné produkty
    Přírodní aromaterapeutické mýdlo IVAN ČAJ s cedrem
    8 hodnocení
    140 Kč
    116 Kč bez DPH
    140 Kč
    116 Kč bez DPH
    Skladem > 7 ks
    ks
      Mumiyo Altajské 10 % + piniové (cedrové) oříšky
      1 hodnocení
      271 Kč
      236 Kč bez DPH
      271 Kč
      236 Kč bez DPH
      Skladem > 7 ks
      ks
        Olej z jader cedrových oříšků
        11 hodnocení
        346 Kč
        301 Kč bez DPH
        346 Kč
        301 Kč bez DPH
        Skladem 7 ks
        ks
          Vladimír Megre - Anastasia Kompletní série knih
          - 18 %
          57 hodnocení
          Cena před slevou 2 300 Kč
          1 879 Kč
          1 708 Kč bez DPH
          18 % sleva
          1 879 Kč
          1 708 Kč bez DPH
          Skladem 4 
          Kompletní specifikace

          V druhém dílu autor popisuje události, které se odehrály po jeho návratu z tajgy. Nechybí zde ani Anastasiina vyprávění o léčení a příčinách lidských neduhů. Mimo jiné V. Megre zveřejňuje informaci o unikátních svatyních, jež mají větší energetickou sílu než egyptské pyramidy.

          Autor: Vladimír Megre
          Stran: 200
          Rozměr: 14 × 20,5 cm
          Vazba: brožovaná
          Nakladatelství: Zvonící cedry
          Překlad: Valentýna Lymarenko-Novodarská
          Rok vydání: 2009 (2.vydání)
          ISBN: 978-80-904001-4-6

          Úryvek z knihy:

          Mimozemšťanka nebo člověk 

          Dříve, než budu vyprávět o událostech souvisejících s Anasta
          sií, chci poděkovat všem vůdcům duchovních směrů, vědcům
          a novinářům, obyčejným čtenářům, kteří mi poslali dopisy, duchovní
          literaturu, komentáře k událostem vyloženým v první
          knize. Popisy Anastasie jsou různé. Tisk ji nazývá: „Hospodyní
          tajgy“, „Sibiřskou vševědkou“, „Věštkyní“, „Božským projevem“,
          „Mimozemšťankou“. Proto jsem na otázku moskevské novinářky
          Marie Karpinské: „Miluješ Anastasii?“ odpověděl: „Nevyznám se
          ve svých citech.“ A vzápětí se rozšířily řeči, že nejsem schopen
          cosi pochopit kvůli duchovní nekompetentnosti. Ale jak je možné
          milovat, když nemáš jasno, koho miluješ? Vždyť doteď není
          jasné, kdo je Anastasia ve skutečnosti. Opřel jsem se o její tvrzení:
          „Jsem člověk. Žena.“ a pokusil jsem se přesvědčit o tom sám sebe,
          najít vysvětlení pro její neobvyklé schopnosti. Ze začátku všechno
          vychá zelo.
          Kdo je Anastasia?
          Je to mladá žena, která se narodila a žije jako poustevnice ve
          vzdálené sibiřské tajze. Po smrti rodičů ji vychovávali dědeček
          a pradědeček, kteří také vedou poustevnický život.
          Můžeme považovat za neobvyklé to, že Anastasii jsou oddána
          divoká zvířata?
          Na tom také není nic neobvyklého. Na venkovském dvorku
          mezi sebou velmi dobře vychází různá zvířata a s úctou se chovají
          ke svému hospodáři. Složitější bylo pochopit mechanizmus, pomocí
          něhož ona vidí na dálku, ví do detailu o různých událostech,
          dokonce tisíce let starých, lehce se vyzná v našem současném
          životě. Jak funguje její paprsek, který na dálku léčí lidi, proniká
          do dávné minulosti a nahlíží do budoucna?
          Profesor fi lozofi e K. I. Šilin ve svých pracích, věnovaných
          analýze Anastasiiných výroků a skutků, napsal: „Anastasiin tvůrčí
          potenciál je všeobecný, nikoliv čistě individuální dar Boží, dar od
          Přírody. My všichni a každý zvlášť jsme spojení s vesmírem.
          Zabránit budoucí katastrofě můžeme harmonickým sloučením
          odvěkých kultur. Vývoj této kultury, takzvané kultury harmonicky
          čistého dětství, dává „ženský“ typ kultury, který se nejvýrazněji
          projevil v buddhis mu, ale také v naší Anastasii. Právě proto se uvádí
          následující řetězec jmen: Anastasia = Tára = Buddha = Maitréja.
          Anastasia je dokonalým člověkem, podobným Bohu.“
          Nemám právo soudit, zda je tomu tak, nebo ne. Ale nechápu,
          proč tedy Anastasia nenapíše nějaké učení, jako všichni osvícení,
          podobní Bohu, a místo toho se po dobu svých dvaceti uvědomělých
          let zabývá zahrádkáři.
          Nicméně, po přečtení vyjádření vědců jsem došel k závěru, že
          tato žena není šílená. Věda má alespoň hypotézy týkající se toho,
          co řekla, a v některých směrech se provádějí i výzkumy.
          Například na otázku: „Anastasie, jakým způsobem zachycuješ
          a popisuješ různé tisíce let staré situace, a dokonce i myšlenky
          velkých lidí z minulosti?“ odpověděla:
          „První myšlenka, první slovo bylo u Stvořitele. Jeho myšlenky
          žijí dodnes, neviditelně nás obklopují a zaplňují vesmírný
          prostor, odrážejí se v materiálních živých tvorech, stvořených pro
          toho hlavního, pro člověka! Člověk je dítě Stvořitele. A jako každý
          rodič On nemohl přát svému dítěti méně, než měl sám. Dal
          mu všechno. Dokonce víc! Dal mu svobodu volby. Člověk může
          tvořit a zdokonalovat svět silou své myšlenky. Ani jedna myšlenka,
          vyprodukovaná člověkem, nikam nezmizí. Pokud je světlá,
          zaplňuje světlé prostranství a staví se na stranu Světlých sil, pokud
          je temná, přechází na protější stranu. I dnes může každý člověk
          využít jakoukoliv myšlenku, kdykoliv vyprodukovanou člověkem
          nebo Stvořitelem.“
          „Proč je tedy nevyužívají všichni?“
          „Využívají je všichni, ale v různé míře. Aby je bylo možno
          využívat, je třeba myslet, jenže kvůli každodenním starostem se
          to nedaří každému.“
          „Takže stačí se jenom zamyslet a všechno se podaří? Dokonce
          bychom mohli poznat i myšlenky Stvořitele?“
          „Abychom poznali myšlenky Stvořitele, je třeba dosáhnout
          Jeho čistoty úmyslů a Jeho rychlosti pohybu myšlenky. Abychom
          poznali myšlenky osvícených, je třeba mít jejich čistotu úmyslů
          a umět myslet jejich rychlostí. Pokud člověk nemá dostatečnou
          čistotu úmyslů, aby mohl komunikovat s paralelou Světlých sil,
          kde žijí světlé myšlenky, pak je bude čerpat z temného protějšku.
          V důsledku toho trápí sám sebe a mučí jiné.“
          Nevím, zda tyto její výroky přímo nebo nepřímo vysvětlil ředitel
          Mezinárodního institutu teoretické a užité fyziky Akademie
          přírodních věd Ruska akademik A. E. Akimov v časopise „Zázraky
          a příhody“ v článku „Fyzika uznává Nejvyšší rozum“, kde píše:
          „Existovaly a existují dva směry poznání přírody. Jeden představuje
          západní věda, a tedy znalosti získávané metodou, kterou
          využívá Západ: důkaz, pokus atd. Druhý – východní, představuje
          znalosti, které přichází zvenčí, ezoterickou cestou ve stavu meditace.
          Ezoterické znalosti se nezískávají, jsou člověku dány.
          Tak se stalo, že v určité fázi byla tato ezoterická cesta ztracena
          a vytvořila se jiná, velice složitá a pomalá. Za posledních tisíc let
          jsme touto cestou dosáhli znalostí, které měli na Východě před
          třemi tisíci lety.
          Intuitivně jsem přesvědčen, že pravdu měli ti, kteří říkali: hmota,
          jež na úrovni pole zaplňuje celý vesmír, je jakousi vzájemně
          souvislou strukturou. V kapitole „Vesmír jako superpočítač“ knihy
          „Souhrn technologií“ vyslovil Stanislav Lem myšlenku o existenci
          ohromného Vesmírného mozku, který je jako počítač. Představte
          si počítač, který je při objemu pozorovaného vesmíru o poloměru
          kolem 15 mld. km naplněný prvky o objemu 10–33 cm3.
          A takovýto mozek, zaplňující celý vesmír, samozřejmě disponuje
          možnostmi, které si těžko můžeme představit nebo vymyslet.
          A když vezmeme v úvahu to, že tento mozek ve skutečnosti funguje
          nikoliv jako počítač, ale na základě takzvaných torzních polí,
          pak to vysvětluje skutečnost, že: „projevy Absolutna dle Schellinga
          nebo Sunyaty, staré vedické literatury, představují právě počítací
          stroj. A kromě něj ve světě nic neexistuje. Zbytek je tou či onou
          formou Absolutna.“
          O paprsku působícím na dálku říká řádný člen Ruské
          Akademie lékařských věd akademik Vlail Kaznačejev v článku
          „Živé paprsky a živé pole“ (časopis „Zázraky a příhody“ z 3. 5. 96)
          následující:
          „Zřejmě měl Vernadský pravdu, když položil otázku: jakpak
          něco ideálního a myslícího přemisťuje planetu Zemi do nové
          evoluční fáze? Jak? Prací, výbuchy, technogenní činností? Tak
          jednoduše to vysvětlit nejde. Fakta nasvědčují tomu, že člověk,
          manipulant, může měnit na dálku stav elektronických přístrojů.
          Jakoby sráží stupnici přístrojů, a to na dálku. V současné době
          se v Novosibirsku pracuje na dálkovém spojení s Norilskem,
          Diksonem, Simferopolem a také s Ťumenským trojúhelníkem,
          s Americkým centrem na Floridě. A dálkové spojení s člověkem,
          přístrojem a manipulantem se navazuje spolehlivě a přesně.
          9
          Jedná se o neznámý jev, kterým je součinnost živé látky na velké
          vzdálenosti.“
          Bohužel v článcích je mnoho nepochopitelných termínů, odkazů
          na studie jiných vědců. Je složité přečíst je všechny a navíc
          pochopit.
          Ale pochopil jsem, že věda ví o schopnosti člověka kontaktovat
          se s jiným člověkem na dálku, ví i o vesmírné „databance“,
          kterou používá Anastasia, a říká jí dimenze Světlých sil, nebo
          dimenze, v níž žijí všechny myšlenky, vyprodukované člověkem.
          O tomto jevu mluví současná věda také a říká mu superpočítač.
          Dále jsem potřeboval pochopit, jakým způsobem se mně,
          člověku, který se nikdy nezabýval literární činností a nemá pro
          to řádné vzdělání, podařilo napsat knihu, která nenechavá lidi
          chladnými.
          Když jsem byl v tajze, Anastasia mi řekla: „Udělám z tebe
          spisovatele. Napíšeš knihu a bude ji číst mnoho lidí. Tato kniha
          bude příznivě působit na čtenáře.“ Teď je kniha napsána. A mohli
          bychom předpokládat, že to je jenom Anastasiina zásluha. Ale
          pak je třeba určit, jakým způsobem tato kniha působí na tvůrčí
          schopnosti jiných lidí. Jenže zatím se to nikomu nepodařilo. Pro
          usnadnění úkolu lze samozřejmě předpokládat, že mám nějaký
          talent a po tom, co jsem získal zajímavé informace, jsem je jednoduše
          popsal. Pak se zdá, že všechno do sebe zapadá. Všechno
          má své vysvětlení. Není třeba dále ztrácet čas čtením vědecké
          a duchovní literatury, klást otázky odborníkům. Ale Anastasia
          ukázala nový jev, který zatím nemohu pochopit ani já, ani nikdo
          z těch, kteří mi pomáhali.
          Pokud si pamatujete, v první knize jsem napsal to, co mi
          řekla ještě před dvěma lety: „Malíři namalují obrazy, básníci na10
          píší básně a bude o mně natočen fi lm. Budeš se na to vše dívat
          a vzpomínat na mě…“
          Na mou otázku: „Může předpovídat budoucnost?“ Anastasiin
          dědeček odpověděl:
          „Vladimíre, Anastasia nepředpovídá budoucnost, má schopnost
          ji vytvářet a vtělovat do života.“
          Slova jsou jen pouhá slova. Člověk toho napovídá hodně.
          I těmto slovům jsem nepřikládal zvláštní význam a hodnotil jsem
          je jako něco alegorického. Protože jsem ani netušil, jak přesně se
          v reálném životě uskuteční všechno, co řekla. Ale neuvěřitelné se
          děje! To, co řekla Anastasia, se s jistotou začíná realizovat.
          Ze začátku se proudem sypaly básně. Částečně jsem je zveřejnil
          na konci první knihy. Pak se v různých městech začaly otvírat
          „Anastasiiny domky“. V prvním z nich, ve městě Gelendžik,
          byly vystaveny obrazy moskevské malířky Alexandry Vasiljevny
          Sajenkové. Obrazy věnované Anastasii, přírodě.
          Vešel jsem do tohoto domku, podíval jsem se na zdi ověšené
          velkými obrazy a okolní prostor se jakoby začal měnit. Z mnohých
          obrazů se na mě svýma dobrýma očima dívala Anastasia.
          A ty náměty! Představte si, na některých obrazech byly náměty
          z druhé knihy, kterou jsem ještě nenapsal. Byla tam i zářící koule,
          která se občas objevuje vedle Anastasie. Pak jsem se dozvěděl, že
          tato malířka nemaluje štětcem, ale konečky prstů. Většina obrazů
          již byla prodaná, ale zůstala na výstavě, protože lidé se na tyto
          obrazy stále chodili dívat. Jeden z nich mi malířka darovala. Byli
          na něm zobrazeni Anastasiini rodiče. Od tváře její maminky se
          nedal odvrátit pohled.
          Začal jsem od různých fi lmových studií dostávat nabídky na
          natočení fi lmu o Anastasii. A už to pro mě bylo samozřejmostí.
          Když jsem se rukama dotýkal obrazů a listů s básněmi, poslouchal
          písně a prohlížel záběry natočeného fi lmu, snažil jsem se
          pochopit, co se odehrává. Kromě toho ještě Moskevské výzkumné
          centrum, které se zabývá výzkumem jevů spojených s Anastasií,
          udělalo závěr: „Největší duchovní učitelé, kteří jsou známí svými
          náboženskými učeními, fi lozofi ckým a vědeckým bádáním, nedosahují
          rychlosti Anastasiina působení na lidský potenciál. Jejich
          učení dosáhla viditelného projevu v reálném životě po uplynutí
          stovek a tisíců let od okamžiku jejich vzniku.
          Anastasia za pouhé dny a měsíce nějakým neznámým způsobem,
          bez kázání a všelijakých duchovních traktátů, působí přímo
          na city a vyvolává emocionální vzplanutí, tvůrčí rozmach, který
          se realizuje ve skutečných dílech řady lidí, kteří se jí „dotknou“
          myšlenkou. Vidíme je v podobě uměleckých děl, vnímáme je jako
          nadšený zápal pro světlé a dobré.“
          Jakýmpak způsobem se tato osamělá poustevnice, žijící ve
          vzdálené sibiřské tajze, ve stejnou dobu jakoby vznáší nad reálným
          prostorem našeho života? Jakým způsobem rukama jiných
          lidí materializuje umělecké výtvory? A všechny jsou o světlém,
          dobrém, o Rusku, přírodě a lásce.
          „Anastasia zasype svět velkou poezií lásky. Básně a písně budou
          jako jarní déšť omývat naši Zemi od nahromaděné špíny,“
          řekl její dědeček.
          „Ale jak to udělá?“ ptal jsem se.
          Odpověděl:
          „Rozdává nadšení energií vlastního vzplanutí, silou svého
          snu.“
          „Jakou sílu skrývá její touha?“
          „Sílu Člověka-Tvůrce.“
           „Ale za svá díla má člověk dostávat odměnu, poctu, peníze,
          tituly. Ona je však odevzdává jiným zdarma. Proč?“
          „Je soběstačná. Vlastní uspokojení a upřímná láska alespoň
          některého jedince jsou pro ni nejvyšší odměnou,“ odpověděl
          Anastasiin dědeček.
          Pro mě však bylo těžké pochopit celkový smysl těchto slov.
          Ve snaze uvědomit si, kdo je Anastasia, a určit svůj vztah k ní,
          jsem dál poslouchal různé názory na tuto ženu a četl duchovní
          literaturu. Za půldruhého roku jsem obsáhl víc literatury, než
          za všechna léta předchozího života. A čeho jsem docílil? Udělal
          jsem pro sebe pouze jeden nepochybný závěr: „V řadě rozumných
          knih, které se ucházejí o historickou hodnověrnost, duchovnost
          a upřímnost, je samá drzá lež.“
          Ke stažení
          slovanskakultura.cz
          Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz