Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 9-18 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Události
29.01.2023
Slovanská hudební skupina Obereg hledá zpěváka/zpěvačku
Bližší informace na mailu obereg@seznam.cz. Zpěvák/zpěvačka by měl být v souladu s dosavadním zaměřením kapely. Nejlépe z Jižní moravy. číst celé
23.01.2023
Manipulace vědomím, Jiří Šifrín, 24.2., Brno
Kniha Manipulace vědomím je k dispozici zde. Jiří doporučuje před přednáškou shlédnout tato videa: (nastavte si překlad titulků do češtiny) Почему... číst celé
11.01.2023
Přednáška "Stalinova ekonomika", překladatel Jan Buzek, 18.1., Brno
Přednáška "Stalinova ekonomika", překladatel Jan Buzek, Restaurace Bogota - velký salonek,18.1. v 17 hodin, Brno, Nádražní 7 Kniha: https://www.slov... číst celé
Zobrazit všechny události
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Knihy
  3. Slovanství
  4. Vladimír Megre - Anastasia 3. díl - Prostor Lásky

Vladimír Megre - Anastasia 3. díl - Prostor Lásky

Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka – společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu uk... celý popis
Dostupnost
Skladem 3 
Cena před slevou
230 Kč
189 Kč
172 Kč
bez DPH
Číslo produktu:1899
Výrobce:Zvonící cedry
Hlídat cenu / dostupnost
Podobné produkty
    Mumiyo Altajské 10 % + piniové (cedrové) oříšky
    1 hodnocení
    271 Kč
    236 Kč bez DPH
    271 Kč
    236 Kč bez DPH
    Skladem > 7 ks
    ks
      Olej z jader cedrových oříšků
      11 hodnocení
      346 Kč
      301 Kč bez DPH
      346 Kč
      301 Kč bez DPH
      Skladem 7 ks
      ks
        Přírodní aromaterapeutické mýdlo IVAN ČAJ s cedrem
        8 hodnocení
        140 Kč
        116 Kč bez DPH
        140 Kč
        116 Kč bez DPH
        Skladem > 7 ks
        ks
          Vladimír Megre - Anastasia Kompletní série knih
          - 18 %
          57 hodnocení
          Cena před slevou 2 300 Kč
          1 879 Kč
          1 708 Kč bez DPH
          18 % sleva
          1 879 Kč
          1 708 Kč bez DPH
          Skladem 4 
          Kompletní specifikace

          Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka – společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu ukazuje geniální přístup k výchově dětí a vysvětluje roli rodičů v tomto procesu. Najdeme zde také informace o unikátní škole akademika Ščetinina, v níž žáci během jednoho roku jsou schopni probrat program celé střední školy, hledají spojitost mezi vědami a vytváří své vlastní vzdělávací programy.

          Autor: Vladimír Megre
          Stran: 192
          Rozměr: 14 × 20,5 cm
          Vazba: brožovaná
          Nakladatelství: Zvonící cedry
          Překlad: Valentýna Lymarenko-Novodarská
          Rok vydání: 2010 (2.vydání)
          ISBN: 978-80-904001-9-1

          Úryvek z knihy:

          Přepadení

          K táboru se blížil vrtulník. Všichni jsme se mlčky dívali, jak
          se snášel. Lidé, kteří vyšli z vrtulníku, se přiblížili k naší skupině.
          Piloti se také podívali na Anastasii. Skupina zdravých, ozbrojených
          mužů se mlčky dívala na osamělou ženu v starém svetříku
          stojící před nimi a všem bylo jasné – tato žena musí být zajata.
          Otázkou bylo jen, jak tento únos provést dle možností slušně.
          Po dlouhé pauze promluvil Boris Moisejevič a všechno vyložil
          na rovinu:
          ,Anastasie, máte pro vědu určitý význam. Bylo již rozhodnuto
          o vašem stěhování. Je to nutné i pro vaše dobro. Jestliže to
          kvůli nepochopení situace odmítnete udělat dobrovolně, budeme
          nuceni vás dopravit silou. Samozřejmě budete chtít, aby vaše
          dítě bylo s vámi i na novém místě. Ukažte na mapě svůj palouk
          a vrtulník přiveze vaše dítě. Později můžeme odchytit i některá
          zvířata a přestěhovat je k vám do nového bydliště. Opakuji, to
          všechno je nutné pro vaše dobro, dobro vašeho syna a ostatních
          lidí. Vždyť chcete být prospěšná lidem?‘
          ,Ano,‘ s klidem v hlase odpověděla Anastasia a hned přidala,
          ,jsem připravena se s lidmi podělit o vše, co vím, pokud je to bude
          zajímat, ale se všemi lidmi.
          Věda není vlastnictvím celé společnosti. Její úspěchy ze začátku
          využívají lokální skupiny a často v zištném osobním zájmu.
          Většina dostává pouze to, co lokální skupiny považují za vhodné
          zveřejnit. Třeba vy, koho představujete? Copak nejste uzavřená
          skupina? Nemohu s vámi odjet. Musím vychovat člověka, svého
          syna. V plné míře je to možné udělat tam, kde je vytvořený
          Prostor lásky. Tento prostor byl utvářen a zdokonalován mými
          vzdálenými a blízkými rodiči, je zatím malý, ale právě přes něj
          jsem spojená se vším, co existuje ve vesmíru. Každý člověk by
          měl vytvořit kolem sebe svůj Prostor lásky, darovat jej svému dítěti.
          Nelze trestuhodně rodit děti, aniž bychom pro ně připravili
          takový prostor. Každý člověk by měl vytvořit kolem sebe malý
          Prostor lásky. A když to pochopí a udělá každý, pak celá Země se
          stane zářícím bodem lásky ve vesmíru. Tak to chtěl On a v tom
          je předurčení člověka. Neboť pouze člověk dokáže vytvořit něco
          podobného.‘
          Dva silní muži z ochranky obešli Anastasii zezadu. Není známo,
          na čí povel jednali, zda na povel velitele ochranky, nebo to
          všechno bylo naplánováno dřív. Podívali se na sebe a současně
          chytili Anastasii za ruce. Provedli to profesionálně, ale také s určitým
          strachem. Pevně ji drželi za ruce, jako chyceného ptáka za roztažená
          křídla. Robustní, nakrátko ostříhaný velitel ochranky vyšel
          dopředu a postavil se vedle Borise Moijsejeviče. Na Anastasiině
          tváři nebyl strach. Ale už se na nás nedívala. Lehce sklonila hlavu
          k zemi, její oči byly sklopené, skrývaly pohled. Promluvila, aniž
          by zvedla pohled, ale stále klidně a laskavým hlasem.
          ,Nepoužívejte, prosím, násilí, je to nebezpečné.‘
          ,Pro koho?‘ chraptivým hlasem se zeptal velitel ochranky.
          ,Pro vás. I já se budu cítit nepříjemně.‘
          Boris Moisejevič, ve snaze zakrýt strach nebo nervozitu, se
          zeptal:
          ,Můžete využít schopnosti, které nejsou vlastní člověku, a způsobit
          nám fyzickou bolest?‘
          ,Jsem člověk. Člověk, jako všichni lidé. Ale začínám se zneklidňovat.
          Vzrušení může způsobit nechtěné následky.‘
          ,Co, například?‘
          ,Hmota… buňka… atomy… atomové jádro… chaoticky se
          pohybující částečky jádra. Víte o nich. Když si je jasně a přesně
          představíte, uvidíte, prostudujete, ve své představě vyvedete z jádra
          alespoň jednu chaoticky pohybující se částečku, hmota se
          začne…‘
          Anastasia otočila hlavu stranou, trochu nadzvedla řasy a zaměřila
          pohled na kámen, ležící na zemi. Kámen se začal rozpadat
          na jednotlivé částečky a proměnil se v hromádku písku. Pak
          se podívala na velitele ochranky, přimhouřeně zaostřila pohled.
          Z okraje levého ucha velitele ochranky začala vycházet pára. Ušní
          chrupavka pomalu, milimetr za milimetrem mizela a najednou
          mladý muž, stojící vedle něj, s tváří zbledlou strachem vyndal
          pistoli. Udělal to automaticky, profesionálně, bez přemýšlení.
          Rychle namířil pistoli na Anastasii a vystřelil do ní celý zásobník.
          Zřejmě v tento okamžik myšlenky každého z nás letěly velmi
          rychle a stalo se něco, co již známe z případů, které se přihodily
          vojákům v době války. Když v extrémních podmínkách viděli
          mířící střelu nebo kulku. I když letí svou obvyklou rychlostí,
          díky zrychlení mysli a vnímání se zdá, že letí pomalu. Viděl jsem
          jak směrem k Anastasii jedna za druhou letěly kulky, vystřelené
          z pistole zbledlého člena ochranky. První, která letěla do hlavy, zasáhla
          spánek. Následující k ní nedolétly, ještě při letu se rozpadly
          na prach, jako ten kámen, na nějž se před chvílí dívala Anastasia.
          Všichni jsme stáli jakoby v nějakém strnutí a dívali jsme se, jak
          zpod šátku na Anastasiině tváři pomalu stékal krvavý potůček.
          Ochranka, která držela Anastasii za ruce, se od ní při střelbě odklonila,
          ale její ruce muži nepustili. Křečovitě se jí chytili a táhli
          ji za ruce do různých stran. A najednou se po zemi kolem nás
          začalo šířit modravé záření. Vycházelo odněkud seshora a sílilo.
          Blahodárně nás okouzlovalo, nedávalo nám možnost se hýbat
          ani mluvit. V naprostém tichu zazněla Anastasiina slova: ,Pusťte,
          prosím, mé ruce. Mohu to nestihnout. Prosím, pusťte.‘
          Ale, muži, jako by strnuli, jí stále křečovitě svírali ruce. Teď
          chápu, proč zvedala nahoru ruku v typickém gestu, když komunikovala
          s tebou. Tímto dávala najevo někomu nahoře, že je
          v pořádku a nepotřebuje pomoc. Ale tentokrát jí nebylo umožněno
          zvednout ruku… Modravé záření stále sílilo, pak něco jako
          by zajiskřilo a najednou jsme ji uviděli. Uviděli jsme, jak nad
          námi visela ohnivá koule, pulzující modrým světlem. Podobala
          se kulovému blesku. A uvnitř ní jiskřilo, proplétalo se množství
          blesků nebo výbojů. Občas prorážely modrý obal a dotýkaly se
          vrcholů stromů, stojících daleko od nás, květin u našich nohou,
          ale žádné škody jim neudělaly. Jeden z tenoučkých paprsků se
          na okamžik dotkl závalu z kamenů a spadlého stromu v potoce.
          Zával se hned proměnil v mráček a zmizel. Zřejmě paprsky, které
          prorážely modrý povrch ohnivé koule, měly ohromnou sílu neznámé
          energie. Byla řízená nějakým rozumem. Cítili jsme vedle
          sebe přítomnost rozumné bytosti, disponující nepředstavitelnou
          silou. Ale nejvíce neuvěřitelnými a nepřirozenými v dané situaci
          byly naše pocity, způsobené její přítomností. Nebyl to ani strach,
          ani napětí, naopak… Jen si to představ, v takové situaci jsme pocítili
          klid a slast, jako by se vedle nás objevilo něco nám blízkého
          a milého. Modrá pulzující koule se vznášela nad námi a jako by
          zkoumala a hodnotila situaci. Najednou opsala ve vzduchu kruh
          a spustila se k Ana stasiiným nohám. Modré záření zesílilo a jako
          blahodárná malátnost nás uvolňovalo. Nechtělo se nám hýbat,
          cokoliv poslouchat, ani mluvit. Hned několik ohnivých blesků
          prorazilo modrý povrch, vrhlo se k Anastasii a začalo se lehce
          dotýkat, jakoby hladit, prsty jejích bosých nohou. Anastasia se
          vyprostila ze zajetí omámených ochránců a natáhla ruce ke kouli.
          Ta se v mžiku ocitla u jejího obličeje a ohnivé blesky, které před
          našima očima drtily kameny závalu v potoce na prach, se začaly
          dotýkat jejích rukou a vůbec jim neubližovaly. Anastasia začala
          mluvit s koulí. Její slova jsme neslyšeli, ale podle gest jejích rukou
          a výrazu v tváři jsme pochopili, že se jí pokoušela něco vysvětlit
          a dokázat, o něčem ji přesvědčit a že se to nedařilo. Koule neodpovídala,
          ale stejně bylo jasné, že s ní nesouhlasí. Pochopili
          jsme to podle toho, že Anastasia pokračovala v přesvědčování se
          stále větším rozechvěním. Zřejmě vzrušením její tváře zčervenaly,
          nepřestávala mluvit a sundala si šátek. Prameny zlatožlutých
          vlasů spadly na Anastasiina ramena, přikryly již zaschlou krev
          na její tváři. Viděli jsme, jak jsou překrásné a dokonalé rysy jejího
          obličeje. Jako ohnivá kometa obletěla koule několikrát kolem
          Anastasie a opět znehybněla u jejího obličeje. Tisíce tenkých
          blesků se vrhly k zlatavým vlasům, pečlivě se dotýkaly každého
          vlásku zvlášť, jemně je zvedaly a jako by hladily. Jeden z paprsků
          nadzvedl celý pramen vlasů a odhalil ránu na Anastasiině spánku,
          způsobenou výstřelem. Druhý začal pomalu klouzat po stopě
          zaschlé krve. Ne slovy, ale pohyby ohnivých paprsků koule
          jako by jí připomínala to, co se odehrálo a nesouhlasila s jejími
          důvody. Stáhla do sebe všechny své paprsky, Anastasia sklonila
          hlavu a ztichla. Koule ještě jednou obletěla kolem Anastasie
          a vzlétla do výše. Modravé záření zesláblo, vraceli jsme se do původního
          stavu. A když všechno bylo skoro jako předtím, modré
          světlo začalo ustupovat před nahnědlou lehkou mlhou zvedající
          se ze země. Zaplňovala všechno kolem, pouze Anastasia zůstávala
          v malém modrém kruhu. A když nás nahnědlá mlha úplně
          zahalila, poznali jsme, co je to peklo.

           

          Ke stažení
          slovanskakultura.cz
          Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz