Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 9-18 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Události
21.08.2022
Mezinárodní akce „Diktát vítězství“ 3.9., Brno
Mezinárodní akce „Diktát vítězství“ se bude konat 3. září 2022 ve 13.00 na adrese: Křenova 67, Brno. Akce "Diktát vítězství" je plánována tak, aby př... číst celé
04.08.2022
Medžuslovjansky denj - Praga, 21.9.
21-ogo septembra 2022 bude v Pragě Medžuslovjansky denj - rabotno strěčenje i škola medžuslovjanskogo jezyka. Budemo praktično besědovati v medžuslo... číst celé
Zobrazit všechny události
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Knihy
  3. Slovanství
  4. Vladimír Megre - Anastasia 3. díl - Prostor Lásky

Vladimír Megre - Anastasia 3. díl - Prostor Lásky

Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka – společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu uk... celý popis
Dostupnost
Skladem 3 
Běžná cena
230 Kč
189 Kč
172 Kč
bez DPH
Číslo produktu:1899
Výrobce:Zvonící cedry
Hlídat cenu / dostupnost
Podobné produkty
  • Novinka
Mumiyo Altajské 10 % + piniové (cedrové) oříšky
1 hodnocení
271 Kč
236 Kč bez DPH
271 Kč
236 Kč bez DPH
Skladem > 7 ks
ks
  • Novinka
Olej z jader cedrových oříšků
8 hodnocení
346 Kč
301 Kč bez DPH
346 Kč
301 Kč bez DPH
Skladem 4 ks
ks
    Přírodní aromaterapeutické mýdlo IVAN ČAJ s cedrem
    7 hodnocení
    140 Kč
    116 Kč bez DPH
    140 Kč
    116 Kč bez DPH
    Skladem > 7 ks
    ks
      Vladimír Megre - Anastasia Kompletní série knih
      - 18 %
      46 hodnocení
      Běžná cena 2 300 Kč
      1 879 Kč
      1 708 Kč bez DPH
      18 % sleva
      1 879 Kč
      1 708 Kč bez DPH
      Skladem 4 
      Kompletní specifikace

      Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka – společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu ukazuje geniální přístup k výchově dětí a vysvětluje roli rodičů v tomto procesu. Najdeme zde také informace o unikátní škole akademika Ščetinina, v níž žáci během jednoho roku jsou schopni probrat program celé střední školy, hledají spojitost mezi vědami a vytváří své vlastní vzdělávací programy.

      Autor: Vladimír Megre
      Stran: 192
      Rozměr: 14 × 20,5 cm
      Vazba: brožovaná
      Nakladatelství: Zvonící cedry
      Překlad: Valentýna Lymarenko-Novodarská
      Rok vydání: 2010 (2.vydání)
      ISBN: 978-80-904001-9-1

      Úryvek z knihy:

      Přepadení

      K táboru se blížil vrtulník. Všichni jsme se mlčky dívali, jak
      se snášel. Lidé, kteří vyšli z vrtulníku, se přiblížili k naší skupině.
      Piloti se také podívali na Anastasii. Skupina zdravých, ozbrojených
      mužů se mlčky dívala na osamělou ženu v starém svetříku
      stojící před nimi a všem bylo jasné – tato žena musí být zajata.
      Otázkou bylo jen, jak tento únos provést dle možností slušně.
      Po dlouhé pauze promluvil Boris Moisejevič a všechno vyložil
      na rovinu:
      ,Anastasie, máte pro vědu určitý význam. Bylo již rozhodnuto
      o vašem stěhování. Je to nutné i pro vaše dobro. Jestliže to
      kvůli nepochopení situace odmítnete udělat dobrovolně, budeme
      nuceni vás dopravit silou. Samozřejmě budete chtít, aby vaše
      dítě bylo s vámi i na novém místě. Ukažte na mapě svůj palouk
      a vrtulník přiveze vaše dítě. Později můžeme odchytit i některá
      zvířata a přestěhovat je k vám do nového bydliště. Opakuji, to
      všechno je nutné pro vaše dobro, dobro vašeho syna a ostatních
      lidí. Vždyť chcete být prospěšná lidem?‘
      ,Ano,‘ s klidem v hlase odpověděla Anastasia a hned přidala,
      ,jsem připravena se s lidmi podělit o vše, co vím, pokud je to bude
      zajímat, ale se všemi lidmi.
      Věda není vlastnictvím celé společnosti. Její úspěchy ze začátku
      využívají lokální skupiny a často v zištném osobním zájmu.
      Většina dostává pouze to, co lokální skupiny považují za vhodné
      zveřejnit. Třeba vy, koho představujete? Copak nejste uzavřená
      skupina? Nemohu s vámi odjet. Musím vychovat člověka, svého
      syna. V plné míře je to možné udělat tam, kde je vytvořený
      Prostor lásky. Tento prostor byl utvářen a zdokonalován mými
      vzdálenými a blízkými rodiči, je zatím malý, ale právě přes něj
      jsem spojená se vším, co existuje ve vesmíru. Každý člověk by
      měl vytvořit kolem sebe svůj Prostor lásky, darovat jej svému dítěti.
      Nelze trestuhodně rodit děti, aniž bychom pro ně připravili
      takový prostor. Každý člověk by měl vytvořit kolem sebe malý
      Prostor lásky. A když to pochopí a udělá každý, pak celá Země se
      stane zářícím bodem lásky ve vesmíru. Tak to chtěl On a v tom
      je předurčení člověka. Neboť pouze člověk dokáže vytvořit něco
      podobného.‘
      Dva silní muži z ochranky obešli Anastasii zezadu. Není známo,
      na čí povel jednali, zda na povel velitele ochranky, nebo to
      všechno bylo naplánováno dřív. Podívali se na sebe a současně
      chytili Anastasii za ruce. Provedli to profesionálně, ale také s určitým
      strachem. Pevně ji drželi za ruce, jako chyceného ptáka za roztažená
      křídla. Robustní, nakrátko ostříhaný velitel ochranky vyšel
      dopředu a postavil se vedle Borise Moijsejeviče. Na Anastasiině
      tváři nebyl strach. Ale už se na nás nedívala. Lehce sklonila hlavu
      k zemi, její oči byly sklopené, skrývaly pohled. Promluvila, aniž
      by zvedla pohled, ale stále klidně a laskavým hlasem.
      ,Nepoužívejte, prosím, násilí, je to nebezpečné.‘
      ,Pro koho?‘ chraptivým hlasem se zeptal velitel ochranky.
      ,Pro vás. I já se budu cítit nepříjemně.‘
      Boris Moisejevič, ve snaze zakrýt strach nebo nervozitu, se
      zeptal:
      ,Můžete využít schopnosti, které nejsou vlastní člověku, a způsobit
      nám fyzickou bolest?‘
      ,Jsem člověk. Člověk, jako všichni lidé. Ale začínám se zneklidňovat.
      Vzrušení může způsobit nechtěné následky.‘
      ,Co, například?‘
      ,Hmota… buňka… atomy… atomové jádro… chaoticky se
      pohybující částečky jádra. Víte o nich. Když si je jasně a přesně
      představíte, uvidíte, prostudujete, ve své představě vyvedete z jádra
      alespoň jednu chaoticky pohybující se částečku, hmota se
      začne…‘
      Anastasia otočila hlavu stranou, trochu nadzvedla řasy a zaměřila
      pohled na kámen, ležící na zemi. Kámen se začal rozpadat
      na jednotlivé částečky a proměnil se v hromádku písku. Pak
      se podívala na velitele ochranky, přimhouřeně zaostřila pohled.
      Z okraje levého ucha velitele ochranky začala vycházet pára. Ušní
      chrupavka pomalu, milimetr za milimetrem mizela a najednou
      mladý muž, stojící vedle něj, s tváří zbledlou strachem vyndal
      pistoli. Udělal to automaticky, profesionálně, bez přemýšlení.
      Rychle namířil pistoli na Anastasii a vystřelil do ní celý zásobník.
      Zřejmě v tento okamžik myšlenky každého z nás letěly velmi
      rychle a stalo se něco, co již známe z případů, které se přihodily
      vojákům v době války. Když v extrémních podmínkách viděli
      mířící střelu nebo kulku. I když letí svou obvyklou rychlostí,
      díky zrychlení mysli a vnímání se zdá, že letí pomalu. Viděl jsem
      jak směrem k Anastasii jedna za druhou letěly kulky, vystřelené
      z pistole zbledlého člena ochranky. První, která letěla do hlavy, zasáhla
      spánek. Následující k ní nedolétly, ještě při letu se rozpadly
      na prach, jako ten kámen, na nějž se před chvílí dívala Anastasia.
      Všichni jsme stáli jakoby v nějakém strnutí a dívali jsme se, jak
      zpod šátku na Anastasiině tváři pomalu stékal krvavý potůček.
      Ochranka, která držela Anastasii za ruce, se od ní při střelbě odklonila,
      ale její ruce muži nepustili. Křečovitě se jí chytili a táhli
      ji za ruce do různých stran. A najednou se po zemi kolem nás
      začalo šířit modravé záření. Vycházelo odněkud seshora a sílilo.
      Blahodárně nás okouzlovalo, nedávalo nám možnost se hýbat
      ani mluvit. V naprostém tichu zazněla Anastasiina slova: ,Pusťte,
      prosím, mé ruce. Mohu to nestihnout. Prosím, pusťte.‘
      Ale, muži, jako by strnuli, jí stále křečovitě svírali ruce. Teď
      chápu, proč zvedala nahoru ruku v typickém gestu, když komunikovala
      s tebou. Tímto dávala najevo někomu nahoře, že je
      v pořádku a nepotřebuje pomoc. Ale tentokrát jí nebylo umožněno
      zvednout ruku… Modravé záření stále sílilo, pak něco jako
      by zajiskřilo a najednou jsme ji uviděli. Uviděli jsme, jak nad
      námi visela ohnivá koule, pulzující modrým světlem. Podobala
      se kulovému blesku. A uvnitř ní jiskřilo, proplétalo se množství
      blesků nebo výbojů. Občas prorážely modrý obal a dotýkaly se
      vrcholů stromů, stojících daleko od nás, květin u našich nohou,
      ale žádné škody jim neudělaly. Jeden z tenoučkých paprsků se
      na okamžik dotkl závalu z kamenů a spadlého stromu v potoce.
      Zával se hned proměnil v mráček a zmizel. Zřejmě paprsky, které
      prorážely modrý povrch ohnivé koule, měly ohromnou sílu neznámé
      energie. Byla řízená nějakým rozumem. Cítili jsme vedle
      sebe přítomnost rozumné bytosti, disponující nepředstavitelnou
      silou. Ale nejvíce neuvěřitelnými a nepřirozenými v dané situaci
      byly naše pocity, způsobené její přítomností. Nebyl to ani strach,
      ani napětí, naopak… Jen si to představ, v takové situaci jsme pocítili
      klid a slast, jako by se vedle nás objevilo něco nám blízkého
      a milého. Modrá pulzující koule se vznášela nad námi a jako by
      zkoumala a hodnotila situaci. Najednou opsala ve vzduchu kruh
      a spustila se k Ana stasiiným nohám. Modré záření zesílilo a jako
      blahodárná malátnost nás uvolňovalo. Nechtělo se nám hýbat,
      cokoliv poslouchat, ani mluvit. Hned několik ohnivých blesků
      prorazilo modrý povrch, vrhlo se k Anastasii a začalo se lehce
      dotýkat, jakoby hladit, prsty jejích bosých nohou. Anastasia se
      vyprostila ze zajetí omámených ochránců a natáhla ruce ke kouli.
      Ta se v mžiku ocitla u jejího obličeje a ohnivé blesky, které před
      našima očima drtily kameny závalu v potoce na prach, se začaly
      dotýkat jejích rukou a vůbec jim neubližovaly. Anastasia začala
      mluvit s koulí. Její slova jsme neslyšeli, ale podle gest jejích rukou
      a výrazu v tváři jsme pochopili, že se jí pokoušela něco vysvětlit
      a dokázat, o něčem ji přesvědčit a že se to nedařilo. Koule neodpovídala,
      ale stejně bylo jasné, že s ní nesouhlasí. Pochopili
      jsme to podle toho, že Anastasia pokračovala v přesvědčování se
      stále větším rozechvěním. Zřejmě vzrušením její tváře zčervenaly,
      nepřestávala mluvit a sundala si šátek. Prameny zlatožlutých
      vlasů spadly na Anastasiina ramena, přikryly již zaschlou krev
      na její tváři. Viděli jsme, jak jsou překrásné a dokonalé rysy jejího
      obličeje. Jako ohnivá kometa obletěla koule několikrát kolem
      Anastasie a opět znehybněla u jejího obličeje. Tisíce tenkých
      blesků se vrhly k zlatavým vlasům, pečlivě se dotýkaly každého
      vlásku zvlášť, jemně je zvedaly a jako by hladily. Jeden z paprsků
      nadzvedl celý pramen vlasů a odhalil ránu na Anastasiině spánku,
      způsobenou výstřelem. Druhý začal pomalu klouzat po stopě
      zaschlé krve. Ne slovy, ale pohyby ohnivých paprsků koule
      jako by jí připomínala to, co se odehrálo a nesouhlasila s jejími
      důvody. Stáhla do sebe všechny své paprsky, Anastasia sklonila
      hlavu a ztichla. Koule ještě jednou obletěla kolem Anastasie
      a vzlétla do výše. Modravé záření zesláblo, vraceli jsme se do původního
      stavu. A když všechno bylo skoro jako předtím, modré
      světlo začalo ustupovat před nahnědlou lehkou mlhou zvedající
      se ze země. Zaplňovala všechno kolem, pouze Anastasia zůstávala
      v malém modrém kruhu. A když nás nahnědlá mlha úplně
      zahalila, poznali jsme, co je to peklo.

       

      Ke stažení
      slovanskakultura.cz
      Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz