Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
(Po-Pá, 9-17 hod.)
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Události
23.04.2022
Svoboda a Svrchovanost série přednášek, Brno, 31.5.
Druhá přednáška ze sérii Svoboda a Svrchovanost proběhne v Úterý 31.5.2022 Většina z nás dnes cítí zvyšující se tlak, jehož významným znakem je ome... číst celé
27.05.2022
Přednáška Kvalitní strava jako cesta ke zdraví, Kyjov 18.6.
Srdečně zveme na přednášku odborníka na výživu Jaroslava Škvařila: číst celé
27.04.2022
Křest knihy Virová mánie, Praha, 29.5.
Spolek Resetheus z. s. zve na křest knihy Virová mánie: DATUM: 29/5/2022ČAS: 13-16/17hKDE: Klub Lávka, Novotného lávka 201/1, Praha 1 - Staré MěstoJA... číst celé
Zobrazit všechny události
Nepropásněte novinky, akce a slevy!

Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.

  1. Úvod
  2. Knihy
  3. Vladimír Megre - Anastasia 3. díl - Prostor Lásky

Vladimír Megre - Anastasia 3. díl - Prostor Lásky

Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka – společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu uk... celý popis
Dostupnost
Skladem 2 
Běžná cena
230 Kč
189 Kč
172 Kč
bez DPH
Číslo produktu:1899
Výrobce:Zvonící cedry
Hlídat cenu / dostupnost
Podobné produkty
  • Novinka
Mumiyo Altajské 10 % + piniové (cedrové) oříšky
1 hodnocení
271 Kč
236 Kč bez DPH
271 Kč
236 Kč bez DPH
do 3 dnů 6 ks
ks
  • Novinka
Olej z jader cedrových oříšků
6 hodnocení
346 Kč
301 Kč bez DPH
346 Kč
301 Kč bez DPH
Skladem 5 ks
ks
  • Novinka
Přírodní aromaterapeutické mýdlo IVAN ČAJ s cedrem
6 hodnocení
140 Kč
116 Kč bez DPH
140 Kč
116 Kč bez DPH
Skladem > 7 ks
ks
    Vladimír Megre - Anastasia Kompletní série knih
    - 18 %
    37 hodnocení
    Běžná cena 2 300 Kč
    1 879 Kč
    1 708 Kč bez DPH
    18 % sleva
    1 879 Kč
    1 708 Kč bez DPH
    Skladem > 7 
    Kompletní specifikace

    Třetí kniha nás opět přenáší do tajgy. Autor poprvé navštíví svého malého synka – společné dítě s Anastasií. Mladá poustevnice na vlastním příkladu ukazuje geniální přístup k výchově dětí a vysvětluje roli rodičů v tomto procesu. Najdeme zde také informace o unikátní škole akademika Ščetinina, v níž žáci během jednoho roku jsou schopni probrat program celé střední školy, hledají spojitost mezi vědami a vytváří své vlastní vzdělávací programy.

    Autor: Vladimír Megre
    Stran: 192
    Rozměr: 14 × 20,5 cm
    Vazba: brožovaná
    Nakladatelství: Zvonící cedry
    Překlad: Valentýna Lymarenko-Novodarská
    Rok vydání: 2010 (2.vydání)
    ISBN: 978-80-904001-9-1

    Úryvek z knihy:

    Přepadení

    K táboru se blížil vrtulník. Všichni jsme se mlčky dívali, jak
    se snášel. Lidé, kteří vyšli z vrtulníku, se přiblížili k naší skupině.
    Piloti se také podívali na Anastasii. Skupina zdravých, ozbrojených
    mužů se mlčky dívala na osamělou ženu v starém svetříku
    stojící před nimi a všem bylo jasné – tato žena musí být zajata.
    Otázkou bylo jen, jak tento únos provést dle možností slušně.
    Po dlouhé pauze promluvil Boris Moisejevič a všechno vyložil
    na rovinu:
    ,Anastasie, máte pro vědu určitý význam. Bylo již rozhodnuto
    o vašem stěhování. Je to nutné i pro vaše dobro. Jestliže to
    kvůli nepochopení situace odmítnete udělat dobrovolně, budeme
    nuceni vás dopravit silou. Samozřejmě budete chtít, aby vaše
    dítě bylo s vámi i na novém místě. Ukažte na mapě svůj palouk
    a vrtulník přiveze vaše dítě. Později můžeme odchytit i některá
    zvířata a přestěhovat je k vám do nového bydliště. Opakuji, to
    všechno je nutné pro vaše dobro, dobro vašeho syna a ostatních
    lidí. Vždyť chcete být prospěšná lidem?‘
    ,Ano,‘ s klidem v hlase odpověděla Anastasia a hned přidala,
    ,jsem připravena se s lidmi podělit o vše, co vím, pokud je to bude
    zajímat, ale se všemi lidmi.
    Věda není vlastnictvím celé společnosti. Její úspěchy ze začátku
    využívají lokální skupiny a často v zištném osobním zájmu.
    Většina dostává pouze to, co lokální skupiny považují za vhodné
    zveřejnit. Třeba vy, koho představujete? Copak nejste uzavřená
    skupina? Nemohu s vámi odjet. Musím vychovat člověka, svého
    syna. V plné míře je to možné udělat tam, kde je vytvořený
    Prostor lásky. Tento prostor byl utvářen a zdokonalován mými
    vzdálenými a blízkými rodiči, je zatím malý, ale právě přes něj
    jsem spojená se vším, co existuje ve vesmíru. Každý člověk by
    měl vytvořit kolem sebe svůj Prostor lásky, darovat jej svému dítěti.
    Nelze trestuhodně rodit děti, aniž bychom pro ně připravili
    takový prostor. Každý člověk by měl vytvořit kolem sebe malý
    Prostor lásky. A když to pochopí a udělá každý, pak celá Země se
    stane zářícím bodem lásky ve vesmíru. Tak to chtěl On a v tom
    je předurčení člověka. Neboť pouze člověk dokáže vytvořit něco
    podobného.‘
    Dva silní muži z ochranky obešli Anastasii zezadu. Není známo,
    na čí povel jednali, zda na povel velitele ochranky, nebo to
    všechno bylo naplánováno dřív. Podívali se na sebe a současně
    chytili Anastasii za ruce. Provedli to profesionálně, ale také s určitým
    strachem. Pevně ji drželi za ruce, jako chyceného ptáka za roztažená
    křídla. Robustní, nakrátko ostříhaný velitel ochranky vyšel
    dopředu a postavil se vedle Borise Moijsejeviče. Na Anastasiině
    tváři nebyl strach. Ale už se na nás nedívala. Lehce sklonila hlavu
    k zemi, její oči byly sklopené, skrývaly pohled. Promluvila, aniž
    by zvedla pohled, ale stále klidně a laskavým hlasem.
    ,Nepoužívejte, prosím, násilí, je to nebezpečné.‘
    ,Pro koho?‘ chraptivým hlasem se zeptal velitel ochranky.
    ,Pro vás. I já se budu cítit nepříjemně.‘
    Boris Moisejevič, ve snaze zakrýt strach nebo nervozitu, se
    zeptal:
    ,Můžete využít schopnosti, které nejsou vlastní člověku, a způsobit
    nám fyzickou bolest?‘
    ,Jsem člověk. Člověk, jako všichni lidé. Ale začínám se zneklidňovat.
    Vzrušení může způsobit nechtěné následky.‘
    ,Co, například?‘
    ,Hmota… buňka… atomy… atomové jádro… chaoticky se
    pohybující částečky jádra. Víte o nich. Když si je jasně a přesně
    představíte, uvidíte, prostudujete, ve své představě vyvedete z jádra
    alespoň jednu chaoticky pohybující se částečku, hmota se
    začne…‘
    Anastasia otočila hlavu stranou, trochu nadzvedla řasy a zaměřila
    pohled na kámen, ležící na zemi. Kámen se začal rozpadat
    na jednotlivé částečky a proměnil se v hromádku písku. Pak
    se podívala na velitele ochranky, přimhouřeně zaostřila pohled.
    Z okraje levého ucha velitele ochranky začala vycházet pára. Ušní
    chrupavka pomalu, milimetr za milimetrem mizela a najednou
    mladý muž, stojící vedle něj, s tváří zbledlou strachem vyndal
    pistoli. Udělal to automaticky, profesionálně, bez přemýšlení.
    Rychle namířil pistoli na Anastasii a vystřelil do ní celý zásobník.
    Zřejmě v tento okamžik myšlenky každého z nás letěly velmi
    rychle a stalo se něco, co již známe z případů, které se přihodily
    vojákům v době války. Když v extrémních podmínkách viděli
    mířící střelu nebo kulku. I když letí svou obvyklou rychlostí,
    díky zrychlení mysli a vnímání se zdá, že letí pomalu. Viděl jsem
    jak směrem k Anastasii jedna za druhou letěly kulky, vystřelené
    z pistole zbledlého člena ochranky. První, která letěla do hlavy, zasáhla
    spánek. Následující k ní nedolétly, ještě při letu se rozpadly
    na prach, jako ten kámen, na nějž se před chvílí dívala Anastasia.
    Všichni jsme stáli jakoby v nějakém strnutí a dívali jsme se, jak
    zpod šátku na Anastasiině tváři pomalu stékal krvavý potůček.
    Ochranka, která držela Anastasii za ruce, se od ní při střelbě odklonila,
    ale její ruce muži nepustili. Křečovitě se jí chytili a táhli
    ji za ruce do různých stran. A najednou se po zemi kolem nás
    začalo šířit modravé záření. Vycházelo odněkud seshora a sílilo.
    Blahodárně nás okouzlovalo, nedávalo nám možnost se hýbat
    ani mluvit. V naprostém tichu zazněla Anastasiina slova: ,Pusťte,
    prosím, mé ruce. Mohu to nestihnout. Prosím, pusťte.‘
    Ale, muži, jako by strnuli, jí stále křečovitě svírali ruce. Teď
    chápu, proč zvedala nahoru ruku v typickém gestu, když komunikovala
    s tebou. Tímto dávala najevo někomu nahoře, že je
    v pořádku a nepotřebuje pomoc. Ale tentokrát jí nebylo umožněno
    zvednout ruku… Modravé záření stále sílilo, pak něco jako
    by zajiskřilo a najednou jsme ji uviděli. Uviděli jsme, jak nad
    námi visela ohnivá koule, pulzující modrým světlem. Podobala
    se kulovému blesku. A uvnitř ní jiskřilo, proplétalo se množství
    blesků nebo výbojů. Občas prorážely modrý obal a dotýkaly se
    vrcholů stromů, stojících daleko od nás, květin u našich nohou,
    ale žádné škody jim neudělaly. Jeden z tenoučkých paprsků se
    na okamžik dotkl závalu z kamenů a spadlého stromu v potoce.
    Zával se hned proměnil v mráček a zmizel. Zřejmě paprsky, které
    prorážely modrý povrch ohnivé koule, měly ohromnou sílu neznámé
    energie. Byla řízená nějakým rozumem. Cítili jsme vedle
    sebe přítomnost rozumné bytosti, disponující nepředstavitelnou
    silou. Ale nejvíce neuvěřitelnými a nepřirozenými v dané situaci
    byly naše pocity, způsobené její přítomností. Nebyl to ani strach,
    ani napětí, naopak… Jen si to představ, v takové situaci jsme pocítili
    klid a slast, jako by se vedle nás objevilo něco nám blízkého
    a milého. Modrá pulzující koule se vznášela nad námi a jako by
    zkoumala a hodnotila situaci. Najednou opsala ve vzduchu kruh
    a spustila se k Ana stasiiným nohám. Modré záření zesílilo a jako
    blahodárná malátnost nás uvolňovalo. Nechtělo se nám hýbat,
    cokoliv poslouchat, ani mluvit. Hned několik ohnivých blesků
    prorazilo modrý povrch, vrhlo se k Anastasii a začalo se lehce
    dotýkat, jakoby hladit, prsty jejích bosých nohou. Anastasia se
    vyprostila ze zajetí omámených ochránců a natáhla ruce ke kouli.
    Ta se v mžiku ocitla u jejího obličeje a ohnivé blesky, které před
    našima očima drtily kameny závalu v potoce na prach, se začaly
    dotýkat jejích rukou a vůbec jim neubližovaly. Anastasia začala
    mluvit s koulí. Její slova jsme neslyšeli, ale podle gest jejích rukou
    a výrazu v tváři jsme pochopili, že se jí pokoušela něco vysvětlit
    a dokázat, o něčem ji přesvědčit a že se to nedařilo. Koule neodpovídala,
    ale stejně bylo jasné, že s ní nesouhlasí. Pochopili
    jsme to podle toho, že Anastasia pokračovala v přesvědčování se
    stále větším rozechvěním. Zřejmě vzrušením její tváře zčervenaly,
    nepřestávala mluvit a sundala si šátek. Prameny zlatožlutých
    vlasů spadly na Anastasiina ramena, přikryly již zaschlou krev
    na její tváři. Viděli jsme, jak jsou překrásné a dokonalé rysy jejího
    obličeje. Jako ohnivá kometa obletěla koule několikrát kolem
    Anastasie a opět znehybněla u jejího obličeje. Tisíce tenkých
    blesků se vrhly k zlatavým vlasům, pečlivě se dotýkaly každého
    vlásku zvlášť, jemně je zvedaly a jako by hladily. Jeden z paprsků
    nadzvedl celý pramen vlasů a odhalil ránu na Anastasiině spánku,
    způsobenou výstřelem. Druhý začal pomalu klouzat po stopě
    zaschlé krve. Ne slovy, ale pohyby ohnivých paprsků koule
    jako by jí připomínala to, co se odehrálo a nesouhlasila s jejími
    důvody. Stáhla do sebe všechny své paprsky, Anastasia sklonila
    hlavu a ztichla. Koule ještě jednou obletěla kolem Anastasie
    a vzlétla do výše. Modravé záření zesláblo, vraceli jsme se do původního
    stavu. A když všechno bylo skoro jako předtím, modré
    světlo začalo ustupovat před nahnědlou lehkou mlhou zvedající
    se ze země. Zaplňovala všechno kolem, pouze Anastasia zůstávala
    v malém modrém kruhu. A když nás nahnědlá mlha úplně
    zahalila, poznali jsme, co je to peklo.

     

    Ke stažení
    slovanskakultura.cz
    Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz