radix 10

Cíle této strategie jsou stejně prosté jako zákeřné: „Bílou vinou“ psychologizovaný Evropan rezignuje na přirozenou etno­‑kulturní hrdost, ztrácí sebezáchovný instinkt a snáze přikývne politické agendě přijímání, ba dokonce trvalého usazování (!) cizích etnik ve svém životním prostoru. Častý „argument“: Kvůli takzvanému „evropskému koloniálnímu dluhu“ mají Evropané vůči ostatním rasám morální závazek, jenž je třeba splatit – devótním sebemrskačstvím, akceptací cizorasové imigrace, dotováním populační exploze exotických států a koneckonců rasovým míšením.

Na 132 stranách tohoto čísla zkoumáme hlavní komponenty, z nichž byl narativ „bílé viny“ sestaven. Zásadní prostor věnujeme režimu rasové segregace v Jihoafrické republice, který mediální kánon vykresluje jako nelidskou nadvládu „bílého muže nad černým“. Opravdu to byl „ráj pro bílé a peklo pro černé“, jak se rádo tvrdí? Co to vlastně „apartheid“ byl a jak se v něm žilo? Tvrdá data ukazují, že se černoši (a ostatní „barevní“) pod bělošským vedením těšili nejvyšší životní úrovni, gramotnosti a všeobecnému rozkvětu, jaký na celém africkém kontinentu neměl obdoby. Neopominuli jsme ani demystifikaci slavného bojovníka proti apartheidu Nelsona Mandely, jenž je světové veřejnosti prezentován jako jakýsi „černošský světec“ a ikona humanismu. Historické prameny jej však usvědčují jako kovaného komunistu a vůdce teroristické organizace, která se neštítila brutálních útoků na civilisty.

Vliv z Moskvy řízeného světového komunismu na africkém kontinentu se zdaleka neomezoval jen na anti­‑apartheidové hnutí v JAR, nýbrž byl určující silou v celém „antikolonialistickém“ hnutí. Prakticky všichni jeho vůdci byli komunisté, resp. marxisté.

Nejzávažnější obvinění „bílého muže“ spočívá v kolonialismu jako takovém. Je udržitelná teze, že evropská expanze byla pro černé domorodce pouze zdrojem útlaku a utrpení? Ptáme se, co běloch původním Afričanům dal a vzal. Nahlédli jsme do dobové literatury staré téměř 200 let. Co v Africe viděli a zažili první cestovatelé a dobrodruzi? Nebyli to právě Evropané, kteří do oblastí sužovaných staletí trvajícími kmenovými válkami, masakry, kanibalismem a vzájemným (!) otroctvím přinesli řád, infrastrukturu, základy práva, hygienu a lékařskou péči?

Pod tíhou důkazů se zhroutí i falešná představa o výhradní historické odpovědnosti evropského člověka za obchod s africkými otroky. Skutečnými velmistry a vášnivými provozovateli tohoto pochybného řemesla byli odjakživa Arabové a Židé. Posledně jmenované usvědčují sami židovští autoři.

Závěrečná úvaha Arthura Kempa se věnuje budoucnosti evropské civilizace. Rodák z tehdejší britské kolonie Jižní Rhodesie (dnešní Zimbabwe) upozorňuje, že kultura žije jen tak dlouho, jako národ, který ji vytvořil. Pokud Evropané ztratí svou demografickou homogenitu a podlehnou masové imigraci, jejich civilizace nevyhnutelně zanikne, stejně jako zanikly kultury a civilizace v minulosti poté, co došlo k výměně původního obyvatelstva.

Jak se bude vyvíjet osud evropského pokolení, to se teprve ukáže. Budoucnost není vytesána do kamene. Určují ji ti, kdo žijí (a jednají!) tady a teď. Povzbuzením budiž, že tak mohou činit s čistým štítem. Neboť všechna obvinění z minulosti padla a finální rozsudek zní: Bílý muž nevinen!

Poznámka Slovanské kultury: Text nevyjadřuje pohled Slovanské kultury. Čtenář by si měl vytvářet sám názor z více zdrojů a skládat si celostní, propojenou mozaiku o světě.

Počet stran: 132
Vazba: brožovaná N2
Rozměry: 205x265 mm
Vydáno 26.2.2026
Jazyk: česky