Síla myšlenky

Kolik lidí řekne: "Co je to za práci, když ani nevidíme její výsledky? Když pracujeme ve hmotě, tak se aspoň něco mění, postaví nebo zničí. Dokonce i intelektuální práce vykazuje viditelné výsledky. Jsme vzdělanější, schopnější uvažovat a můžeme se k lecčemu vyjádřit." Ano, to je všechno pravda. Chcete postavit dům a za několik týdnů stojí, vidíte ho a můžete se ho dotknout. Zatímco chcete-li něco vytvořit na duchovní úrovni, nikdo nic nevidí, ani vy ani druzí.

Je možné, že při takové nejistotě začnete pochybovat, chcete všeho nechat a pustit se jako všichni ostatní do činností, kde jsou výsledky snadno viditelné. To můžete, ale jednou, i když dosáhnete těch největších úspěchů, pocítíte, že vám vnitřně něco chybí. To je nevyhnutelné, protože jste se nestarali o to podstatné,neudělali jste nic v oblasti světla, moudrosti, lásky, síly a věčnosti.

O autorovi:

Omraam Mikhaël Aïvanhov (narozen jako Mikhail Dimitrov Ivanov [Михаил Димитров Иванов]; 31.1.1900 – 25.12.1986)
byl bulharsko-francouzský duchovní učitel, filozof. Prožil velmi chudé dětství a v 17 letech potkal Mistra Petra Danova a následoval jej do Varny. Studoval a meditoval, žil velmi prostě, dále učil a dělal ředitele střední školy. V roce 1937 Petr Danov předpověděl politickou nestabilitu (2.sv.válka a následný komunismus s nemožností veřejné duchovní činnosti) a poslal Ivanova do Francie, aby tam šířil jeho učení.
Ve Francii vytvořil duchovní centrum, od roku 1938-86 dal 4500 lekcí. Učil i po světě, ve Švýcarsku, Kanadě ... v Indii dostal od mudrců jméno Omraam a od té doby dovolil, aby jej nazývali Mistr.
Aivanhovova filozofie učí, že každý, bez ohledu na rasu, náboženství, společenské postavení, intelektuální schopnosti nebo materiální prostředky, se může podílet na realizaci nového období bratrství a míru na Zemi. To se děje prostřednictvím osobní transformace jednotlivce: růstu v dokonalosti a v harmonii s božským světem. Ať už je téma jakékoli, vždy se zaměřuje na to, jak lépe žít na Zemi. Aivanhov učil, že k dosažení lepšího života musí mít člověk vysoký ideál: „...pokud máte vysoký ideál, jako je nastolení Božího království na zemi, dosáhnete všeho, co jste si přáli, zakusíte hojnost.“

Ukázka z knihy:

I. REALITA DUCHOVNÍ PRÁCE

Je zřejmé, že člověk je lépe připraven na práci ve hmotě, než na práci duchovní. Své smysly, jejichž prostřednictvím pracuje na hmotě, má totiž daleko více vyvinuté než prostředky, které mu umožňují přístup do duchovního světa. A tak se stane, že mnozí lidé pracující na sobě duchovně mají pocit, že se jim nic nedaří, a nakonec ztratí i odvahu pokračovat dál.
Kolik lidí řekne: „Co je to za práci, když ani nevidíme její výsledky? Když pracujeme na fyzické úrovni, tak se aspoň něco mění, postaví nebo zničí. Dokonce i intelektuální práce vykazuje viditelné výsledky. Jsme vzdělanější, schopnější uvažovat a můžeme se k lecčemu vyjádřit.“ Ano, to je všechno pravda. Chcete postavit dům a za několik týdnů stojí, vidíte ho a můžete se ho dotknout. Zatímco chcete-li něco vytvořit na duchovní úrovni, nikdo nic nevidí, ani vy ani druzí. Je možné, že při takové nejistotě začnete pochybovat, chcete všeho nechat a pustit se jako všichni ostatní do činností, kde jsou výsledky snadno viditelné. To můžete, ale jednou, i když dosáhnete těch největších úspěchů, pocítíte, že vám vnitřně něco chybí. To je nevyhnutelné, protože jste se nestarali o to podstatné, neudělali jste nic v oblasti světla, moudrosti, lásky, síly a věčnosti.

U duchovní práce je třeba jednou pro vždy pochopit, že se jedná o velmi jemnou hmotu, která uniká našim obvyklým prostředkům zkoumání. Práce, kterou můžeme provádět na duchovní úrovni, je stejně skutečná jako ta, co vykonáváme na fyzické úrovni. Když řežete dřevo nebo vaříte polévku, je to stejně skutečné, jako když na duchovní úrovni něco stavíte, vyvoláváte síly, usměrňujete proudy, osvětlujete lidská vědomí. Pokud to není vidět, tak je to z důvodu, že se jedná o odlišnou hmotu. Ostatně ten, kdo skutečně žije v duchovním světě, nepotřebuje, aby skutečnosti, které cítí okolo sebe, byly tak viditelné a hmatatelné jako reality fyzického světa. Nicméně za nějaký čas se i ony mohou konkretizovat.
Neznáme-li tyto zákony a počítáme, že výsledky naší duchovní práce budou ihned viditelné, ztrácíme odvahu a ničíme vše, co jsme už postavili. Tato velmi jemná hmota se totiž velice snadno tvaruje. Proto, zda bude člověk konstruktivní nebo destruktivní, záleží na tom, jak je či není přesvědčený a vytrvalý. Často buduje, ale hned nato rychle všechno zničí, a takto brání úplnému dokončení své práce. Projevení ve hmotě se však jednou nevyhnutelně dostaví.

Ostatně, kdybyste se zeptali Zasvěcenců, řekli by vám, že všechno, co vidíme na zemi, je konkretizací éterických částeček, které došly až k tomuto stupni hustoty a zhmotnění. Máte-li tedy víru a trpělivost, abyste pokračovali ve své práci, podaří se vám na fyzické úrovni zhmotnit všechno, co si přejete. Pokud si říkáte: „Vždyť já si už roky přeji věci, které se ještě nestaly!“ Tak to znamená, že nevíte, jak máte pracovat, nebo z nějakého důvodu vaše přání ještě nemohla být splněna. Když se vaše přání týkají kolektivu nebo celého lidstva, je samozřejmě těžší je uskutečnit, než týkají-li se jen vás. Přejete si mír ve světě, kolik lidí si ale současně přeje válku! A jejich přání samozřejmě brání v realizaci toho vašeho. Nesmíte však ztrácet odvahu. Co říká Ježíš v Evangeliích? „Hledejte království Boží a jeho Spravedlnost a vše ostatní vám bude přidáno.“ Hledání Božího království nese v sobě svou vlastní odměnu.
Duchovní a hmotná práce jsou dvě odlišné věci a vy byste měli vědět, co od nich můžete a nemůžete očekávat. Duchovní práce vám přinese světlo, mír, harmonii, zdraví a inteligenci. Čekáte-li peníze, slávu, uznání nebo obdiv většiny lidí, tak mícháte oba dva světy a budete nešťastní. Z vašich duchovních činností vám nepřijdou žádné hmotné výhody a vaše výtvory zůstanou ještě dlouho neviditelné a nehmatatelné.

A nyní řekněme, že rozdíl mezi duchovním člověkem a materialistou spočívá v tom, že duchovní člověk si nosí svůj dům všude, kam jde! Ano, duchovní člověk nemůže být nikdy oddělen od svých vnitřních pokladů, ani ve chvíli smrti. Pouze jeho vnitřní realizace mu skutečně náleží, jsou v něm zakořeněny a až jednou odejde na onen svět, bude mít ve své duši a ve svém duchu vzácné kameny: všechny kvality, ctnosti si odnese s sebou, a jeho jméno je zapsáno v knize věčného života. Duchovní člověk se stane bohatým tehdy, když si uvědomí ty pravé duchovní hodnoty. Pokud nemá osvícené vědomí a nic nevlastní, je to chudák. Zatímco materialista má vždy nějaké vlastnictví, alespoň na nějakou dobu, a to mu dává zdánlivou nadřazenost nad duchovním člověkem. Duchovní člověk by měl proto pochopit, kde je jeho pravá převaha, jinak je ztracen. Ano: „Velikost a bída duchovního člověka“, o tom by měl někdo napsat knihu!

Bohatství duchovního člověka je tak jemné, nepostihnutelné, ovšem když si ho je vědom, patří mu nebe i země, kdežto ostatní vlastní pouze malý kousek půdy. Je to tak těžké pochopit? Někdo by možná řekl: „Já tomu rozumím! Chápu, že jen duchovní vlastnictví je jisté a trvanlivé, nic hmotného nám opravdu nikdy nepatří, protože všechno jednou budeme muset opustit a nemůžeme si to vzít s sebou na onen svět. Nicméně, i když vím, že dělám chybu, přesto raději žiji materialistický život, je mi příjemný.“ Ano, bohužel to tak chodí. Když intelekt chápe výhodu nějaké věci, ale srdce touží po něčem jiném, co udělá vůle? Vyplní touhu srdce, protože vždy dělá jen to, po čem srdce touží. Abyste žili tento blahobytný, všestranný a bohatý život, tak ho musíte milovat, pochopení nestačí.

Mým úkolem je dávat vám vysvětlení a argumenty, ale to, abyste milovali duchovní život, na to nestačím. Samozřejmě vás mohu nějak ovlivnit. Pokud někdo něco miluje, jeho láska je nakažlivá a může tak ovlivnit druhé. Každý může předávat ostatním lidem elementy, které vlastní. Dokonce i květiny, kameny nebo zvířata toho jsou schopny. Je tedy možné, že něco z mé lásky pro nádheru božského světa se přenáší na vás. Zda tento vliv přijmete, záleží ale na vás.
Stále dělám, co je v mých silách, abyste pochopili, jakou cestou je dobré se dát, ale chuť jít po této cestě, tu musíte mít vy. Milujete-li něco, snažíte se k tomu přiblížit. Když máte hlad a toužíte po jídle, hned vstanete a začnete ho hledat ve spíži nebo jdete do obchodu. Stejné je to i se vším ostatním. Milujete duchovní život, nemůžete přece zůstat ztuhlí, s rukama v klíně: chcete dát průchod této lásce, děláte všechno možné, abyste tuto potřebu uspokojili.
Zkrátka můžeme říci, že žák potřebuje Mistra, který mu jasně vysvětlí, v čem spočívá duchovní život a proč je tak důležité se k němu přiblížit, ale je na žákovi, aby tento život miloval a žil. Mistr dá světlo a žákovo srdce odpoví: miluji nebo nemiluji a provedení je automatické. Nyní vidíte, jak je to jasné. Světlo pochází od Mistra a láska od žáka; a pohyb, činnost je výsledkem světla a lásky. Předpokládejme, že Mistr je lampa: žák, který rád čte, se přiblíží k lampě a začne si číst.

Bohatství duchovního člověka se nachází v jeho nitru a ve vědomí, které o tomto bohatství má. Pokud to neví, je chudší než všichni materiálně žijící lidé. Ti alespoň něco vlastní, zatímco on nemá nic. Rozšíří-li své vědomí, aby mohl komunikovat s vyvinutými dušemi vesmíru a začne od nich dostávat jejich vědu, světlo a radost, který materialista by se s ním potom mohl srovnávat? Dokonce i vzácné kameny a diamanty blednou před třpytem všech jeho vnitřních pokladů, před nádherou jeho oslňující duše a zářivého ducha.
Člověk mající rozšířené a osvícené vědomí, je bohatý jako Bůh a tedy bohatší než ten, komu patří všechna pozemská bohatství. Materialista neví, že je Božím dědicem, myslí si, že je dědicem svého otce, svého dědečka nebo strýce, to je však málo. Duchovní člověk naopak cítí, že je dědicem Boha a že bohatství, které má zdědit, se nachází v jeho duchu. Dokud takto nebudete uvažovat, budete pořád chudí a nešťastní. Někdo možná namítne: „Co nám to vyprávíte za povídačky o Božích dědicích?“ To nejsou žádné báchorky. Pokud se vaše vědomí osvítí, pocítíte, že jste skutečně dědici Boha.

Lidé, kteří rozvíjejí zejména své intelektuální schopnosti, to bohužel činí na úkor jiných možností zkoumání a zejména realizace. Právě ten jemný život vesmíru uniká jejich výzkumům a činnostem. Když lidé sestoupili do hmoty, zapomněli na svůj božský původ a už si nevzpomínají, jak byli mocní, moudří a krásní. Teď je zajímá jen země: využívají ji, aby se mohli obohacovat. Přichází však doba, kdy se lidé přestanou orientovat na vnější svět a znovu se obrátí k vnitřnímu světu: neztratí při tom žádnou ze schopností, kterou si přisvojili během staletí a tisíciletí (jejich sestup do hmoty pro ně zůstane mimořádným poznatkem), ale nebudou se výhradně soustředit jen na tento aspekt vesmíru a začnou objevovat jiné, mnohem bohatší a skutečnější oblasti a v těch uskuteční dílo Božích synů.

Měli byste vědět, že když nějaká bytost opravdu zasvětí svůj život světlu, její práce má rozhodující důležitost pro běh světa. Ať je člověk kdekoliv, známý či neznámý, stane se středem, tak silným místem, že se bez něj nic nemůže dít. Harmonizuje síly vesmíru a dokonce se účastní rozhodnutí nebeských duchů. Překvapuje vás to? Přesto je to normální. Proč by světelní duchové, kteří bdí nad osudem světa, nevzali v úvahu názor jiných duchů, kteří jsou jim svým vyzařováním podobní? Když se pro budoucnost celého lidstva musí rozhodnout jisté věci, nebylo by přece logické ani spravedlivé, aby zde na zemi nikdo nemohl říct svůj názor. Proto mějte na paměti, že i váš hlas může být při rozhodování o osudu světa vyslyšen a můžete se účastnit nebeských porad. Váš život takto získá nový smysl. Chápete, jak je důležité začít žít božský život, díky kterému si zasluhujete, aby byl váš hlas uslyšen vedle hlasu vznešených duchů?

„Je si však žák vědom této role?“, ptáte se. Na začátku jistě není, ale může se jím stát. Nějaká část jeho bytosti se účastní, ví se o ní a je jí nasloucháno, to se však odehrává ve vyšších sférách vědomí, ke kterým jeho obyčejné vědomí nemá přístup. Fyzická úroveň je tak neproniknutelná a hustá, že je třeba mnoho času a úsilí, aby se události odehrávající se v nebeských oblastech na ní projevily.Tato účast nebude na začátku a ani první roky tak vědomá, ale přesto bude skutečná. Jinak by to opravdu nebylo spravedlivé, aby někteří měli přisvojenou veškerou moc a pro chudáky duchovní lidi by nezbyla žádná možnost, aby jejich hlas byl zařazen do nebeského hlasování. Pro hlasování tam nahoře byste měli byste být pozorní, vědomí, moudří a čistí. To není jako na zemi, kde kdokoliv má právo se vyjádřit, dokonce i šílenci a zločinci.
Když Ježíš říkal: „Můj Nebeský Otec pracuje a také já pracuji s Ním“, vyjadřoval tím myšlenku, že Otec připojuje své syny ke svým rozhodnutím. A není to jen Ježíš, kdo se může účastnit Otcovy práce, protože také řekl: „Ten, kdo dodržuje má přikázání, může dělat ty samé věci co já, a dokonce i větší.“ Pokud splňujeme podmínky, i my se můžeme účastnit. Kdy se však křesťané rozhodnou pochopit nebeské pravdy, které jim dovolí se osvobodit a udělat něco slavného pro celý svět? Proč zůstávají stále někde v ústraní, kde jsou nepotřební? Je ideálem křesťana ponořovat své prsty do svěcené vody, zapalovat svíčky, jíst hostie a pak se vrátit domů, živit své slípky a prasata, vypít pár skleniček a zmlátit svou ženu? Je na čase, aby křesťané začali chápat Kristovo Učení v širším pohledu, aby začali pracovat ve smyslu, který jim ukázal, namísto, aby klidně odpočívali v jistotě, že je všechno v pořádku, protože je spasil tím, že za ně prolil svou krev a oni už nemusí nic dělat. Na zemi jste jako na poli, které se má obdělávat. Ať děláte cokoliv, jdete se například projít do lesa nebo odpočíváte, měli byste se vyvarovat všeho, co by vás přivedlo ke stagnaci. Uveďte se do stavu spořádané a harmonické činnosti, usměrněte všechny proudy a energie, které jsou ve vás a okolo vás, ke zdroji života, ke světlu. Žák by měl mít na zřeteli jen tuto práci. Na svět nyní přichází nové světlo, aby opět dalo smysl všemu, co děláme; toto světlo, to je jiné pochopení slova práce. Zeptáte se někoho: „Co děláte?“ – „Pracuji.“ Chudák, ještě neví, co je to práce: kutí, tápe, natírá, to však ještě není ta pravá práce. Jen velmi málo lidí, i mezi Zasvěcenci, může říct : „Pracuji.“ Spíše „Kutím“ nebo „Dělám nešťastné pokusy“, toto by byla odpověď většiny. Abychom mohli říct: „Pracuji“, stejně jako to řekl Ježíš, je třeba se umět pozdvihnout až na úroveň božského Ducha, aby se stal naším vzorem a naší inspirací. Ve skutečnosti pracuje jen Bůh. A také Andělé a Archandělé, jeho služebníci, protože On se stal jejich vzorem. Proto v budoucnu bude slovo práce osvětleno novým významem a získá magický smyl, neboť jen takovou prací se člověk přeměňuje.

Během dvou tisíce let jsme ještě neprohloubili smysl věty: „Můj Otec pracuje a také já pracuji s Ním.“ A ani nepátráme po tom, co vlastně ta Boží práce je, jak Bůh pracuje a proč se k Němu Ježíš připojil. Ve skutečnosti je to ohromné! Já také ještě nemohu říct, že jsem to pochopil, jedná se totiž o nesmírnou práci. Práce Krista, to je práce ducha, myšlenky, aby se všechno očistilo, zharmonizovalo, osvětlilo… všechno směřovalo k božskému Zdroji, aby voda tohoto Zdroje mohla oživit zemi a její stvoření. Proto Ježíš prosil Pána, aby dal jeho žákům plodný život, protože díky životu, božské vodě všechno roste. Bez této vody a života se člověk stává pouští. Kristus pracuje, aby tento život tekl, a také člověk, syn Boha, se musí tuto práci naučit vykonávat.

Samozřejmě, než se to lidem podaří, budou muset projít nejprve hrubými, otravnými, fyzickými pracemi, jak je tomu v současnosti u většiny z nich. To je nezbytné stádium jejich vývoje. Dokud nejsou schopni vykonávat jinou práci, dělají alespoň tuto, protože je třeba něco dělat. Příroda netoleruje lidi, kteří nic nedělají. Všichni musí být zapojeni, zmobilizováni. Částečka, která se nezaměstnaně prochází, není tolerována, musí být zahrnuta do celku, do systému. Ti, kteří životem procházejí jen tak, bez orientace, cíle, bez ničeho, jsou pohlceni jinými, hrozivými proudy a to je jejich konec. Proto je třeba stále bojovat proti nečinnosti a rozhodnout se pro práci, jakou vykonával Kristus.
Ve skutečnosti se každá práce může stát duchovní prací. Pro mě je všechno práce. Slovo práce je v mé hlavě od rána do večera a snažím se všechno použít. Nic nevyhazuji, vše využívám. I když se nehýbu a na pohled to vypadá, že nic nedělám, vykonávám práci myšlenkou a posílám život, lásku a světlo všude do vesmíru. Zkuste to i vy, protože takto naleznete smysl svého života.